Píšu...

Změna je život - aneb já jsem pořád tady

4. července 2011 v 18:59 | Lola-J (L.J) :))
Zdravím, mládeži! :)
(úprava článků provedena, vše je teď OK)
Mám to ale hodné rodiče, teda chci říct, jsem to ale přesvědčivá dcera... s mopem v ruce jsem okouzlila rodiče a oni jeli na nákup. Naštěstí mám úklid za sebou a sedím tu, abych napsala článek. Měli jsme asi tak před dvěma hodinami jet o5 na chatu. Nechce se mi opouštět ten můj komfort (udělám krok a mám v ruce hned vše co potřebuji: tzn. deník, knížku, pár neroztříděných sešitů, zásuvky překypující haldami papírů a spoustu věcí nezbytných pro mou existenci. :D )
Ne, v pokoji to vypadá daleko chaotičtěji, protože jsem jaksi po tom konci školního roku nestihla roztřídit zdaleka všechno (ani náhodou - hned po škole jsem nesměla v pokoji nechat jediné zrnko prachu, aby mě naši mohli unést s čistým svědomím na chatu.)
Bože, je to podivný pocit nebýt vynervovaná z toho, že neuvidím na lavici kupu testů a že s mou kamarádkou nebudeme umírat strachy a třást se při pomyšlení na to, že za chvíli do třídy nakráčí naše optimistická třídní a stejně optimisticky vyfásne nějakou přepadovku.
Ten život je tak krutý. Než se nadechneš, nestihneš se ani otočit a letíš zase časem dál. Jedna změna za druhou...
Není pravda, že všichni žijeme nějakou rutinou života: škola - písemky, víkend, škola, prázdniny - nádech, výdech, oddech, škola...
To opravdu ne. Záleží jen na nás, jak se na tento svět díváme.
Fajn, takže bych si právě měla říkat: "Páni! To je změna, sedím doma u počítače místo toho, abych se učila nebo jela na chatu nebo se právě cpala vysokokalorickými sendviči...!"blablabla... Ne, takhle by to nešlo. Prostě nesmím podlehnout vědomí, že je KAŽDÝ ROK TO STEJNÉ. Není.
Tento rok se stala spousta zajímavých věcí. Poznala jsem obrovskou spoustu skvělých lidiček, takže mi nezbývá, než se těšit na následující dny...hodiny...minuty...vteřiny...setiny.
No nic, jdu se zabavit opakováním učiva.
Sacré bleu. Dobře využiji času, který mne dělí od únosu rodičů mezi hrůzostrašně bílé a monotó...ne, velmi krásné stěny naší skvělé chaty, na jejíž střechu bude opět pršet a já budud s radostí odpočítávat hodiny/minuty/vteřiny do setkání s kamarádkami a pak do dovolené... a do dovolené za svou sestrou do Irska... :)
Změna je život, kdo ví, třeba bude v Irsku tak moc pršet, že se vrátím převlečená za vodníka. To bude skvělý efekt... a skvělá ZMĚNA ;D
(Fotka níže... když mě prvně fotila sousedka fotoaparátem, který není její :D)
(Ještě k těm"změnám"...plánuju udělat nový design. Tento tu je už 100 let...)

Lola-J

Home1/Home2

3. července 2011 v 19:39 | Lola-J (L.J) :))
Zdravím! :)
*musela jsem něco opravit, teď je vše v pořádku*
Jsem opět zde. S podivnou náladou.
Opravdu jsou prázdniny a čekají mě nějaké ty výlety včetně super "výletu" za mou nevlastní sestrou, která dostudovává Vysokou školu e. Právě je v Irsku, tak se tam moc těším...
Mrzí mě však, že tento školní rok skončil, ale nedá se nic dělat, dá se jít jen a jen vpřed. :)
Právě díky náladovému počasí přejíždím z mého milovaného domova do chladné chaty a zpátky. Na chatě je fajn, že se můžu projít vklidu po zahradě, nebo posedět na terase a s knížkou vruce oddychovat. Doma jsem ale...no - doma.
Našim to ale očividně nevadí jezdit sem a tam po třech dnech. Nevadí, stačí mi, když se vyzbrojím klidem, mp3, knížkami a...ehm, pár sešity, abych neměla ten provinilý pocit, že vůbec nemyslím na školu. Ne, nezbláznila jsem se, prostě...je fajn mít nějaké ty knížky po ruce a zavzpomínat na školu. (Jakoby uběhlo 50 let...)
Na další školní rok se těším. Na kamarády, na spoustu nových zážitků... a dokonce i na ty děsivé přijímačky. Fakt že jo. (Ne, nepřipálila jsem se na sluníčku... :D....možná jen trošku...když pořádně svítilo :D )Ale dost o škole, jinak tu roním slzu. :D
Něco na zymšlení?... Právě se mi hlavou honí moc myšlenek na to, abych je dokázala vyjádřit, takže nic zářivého...
Jen, děcka - žijte zdravě, méně se hádejte a držte pohromadě!
Ozvu se znovu hned, jak mi bude život přát... :D
Užívejte si začátek prázdnin i přes tohle "nádherné" počasí. Jak jsem si vzpomněla z jedné předpovědi počasí na jedné TV stanici:
"Život stál, stojí a bude stát za to, za každého počasí!"

Lola-J


Ocenění

30. června 2011 v 11:59 | Lola-J (L.J) :))
Zdravím, mládeži! :)
Tak dnes významný den - předávání cen (vysvědčení).
Do školy jsem vyrazila s kytkami a ospalým úsměvem. Ale jak jsem se blížila ke škole, začala jsem být kapku rozmrzelá. Co mě čeká? Dojemné řeči a fakt, že se musím rozloučit s fajn lidmi. Nechtěla jsem, aby tento rok skončil, ale stalo se.
Po příchodu do třídy se na mě vrhla má spřízněná brunetní duše a začala mi vykládat o svých šílených snech (když jsme u sebe přespávaly, sama jsem se přesvědčila o tom, že je to trochu děsivé, ty její sny).
Po jejím zdlouhavém vyprávění o vrhaných hadech a podivných igelitech na rukou jsme začaly spolu smutně uvažovat o tom, jak hrozné budou prázdniny. Shodly jsme se, že poprvé za život chceme místo prázdnin školu - smát se přehnaným výrokům některých učitelek, bavit se o novinkách ze života, společně předstírat strach z písemek...
Pak konečně přišla naše třídní učitelka. Chtěla nás dojmout "vzletnými větami", ale řekla nám, že momentálně se jí na to těžko přichází, že má spoustu starostí v osobním životě. Pak nám řekla, že má nehorázné štěstí, že má vnoučka. A že jsme nejspíš její poslední třída, protože za rok a sedm měsíců odchází do důchodu.
Je to hrozně fajn učitelka. Vždycky, když jsem něco potřebovala, pomohla mi, poradila se se mnou. Bere mě vážně...
A pak přišlo ocenění jednotlivých žáků. O každém řekla větu/dvě a pak došla řada na mě...
Řekla: "Lolu jsem už moc, moc, mockrát chválila. Je dobré, že se účastní různých soutěží, jako je Moje Veličenstvo kniha, J.A.Komenský a my...(atak dále atakdále), jsem ráda, že tu máme taky takovou žákyňku. Její svědomosti si cením..." pak se nějakým nedopatřením dozvěděla o Krásné a udělala z toho bůhvíco. No, bezva, máme za třídní vědmu... ale mám ji ráda. Je to fajn učitelka...
Taky říkala, že se mi snad splní můj sen: Žurnalistika a povolání moderátorky. Přece jenom jsem moderovala pár školních akcí a příští rok budu moderovat jednu další školní událost, na které se třídy budou snažit předvést v tom nejlepším světle... to bude sranda. :D
Taky se zmínila o tom, že já a pár dalších dostaneme další Pochvalu. Pak mně a mému spolužákovi předala takové žluté papíry od naší matikářky o účasti v mezinárodní matematické soutěži...
Rozdala nám vysvědčení...naštěstí mám samé jedničky (no aby ne s průmerem známek z 2. pololetí 1,11!) :D.
A úplně na závěr jí Danča připomněla, že na začátku roku si každý napsal na papír své cíle. Složené papíry jsme dali učitelce a ta nám řekla, že na konci roku si je rozděláme a podíváme se...
Přinesla je a rozdala nám je.
Všechny cíle se mi podařilo splnit: Dobré známky (ideální samé jedničky), uspokojivý průměr, účast v soutěžích, ochota udělat vše hned. Dojalo mě to... (Někdo však tento papír zmuchlal a se smíchem se s ním snažil strefovat do koše.)
Tohle bylo pro mě tím největším oceněním, v tomhle jsem sama sebe nezklamala. Naopak.
Zde Pochvalný list....
*
Ať se děje cokoliv, zachovejme chladnou hlavu a usmívejme se. Pokud něco opravdu CHCEME a nebudeme jen líně chodit dokola, podaří se nám to. :)
A co vy, vaše vysvědčení? Jste spokojení?
Dávali jste si také nějaké menší "předsevzetí" nebo cíle..? :)
Lola-J

Úspěch za úspěchem

28. června 2011 v 16:49 | Lola-J (L.J) :))
Zdravím, mládeži! :)
(Včera jsem napsala dva články, dnes jeden a to je možná vše do konce týdne.)

Konec školního roku už stojí na prahu a já kupodivu nechci - za celých osm let - aby skončil tento úžasný školní rok. Stalo se tolik úžasných věcí. Poznala jsem ohromnou spoustu fajn lidí na své škole. Rychle jsem zapadla, krom toho mám své vysněné a pilně odpracované známky (průměr všech známek z druhého pololetí - 1,11), mám skvělé kamarádky, spoustu zážitků. Díky škole jsem toho zkusila mnoho. Nejvíc za osm let. Jsem hrozně, hrozně nadšená. Podařilo se mi spoustu věcí. A když přece jen se mi něco nevydařilo přesně do tečky tak, jak jsem si to představovala, nejsem zklamaná. Mám spoustu nových zkušeností...všechno je tak nové, skvělé... kéž by tento rok nikdy neskončil.

Dnes se všechny třídy sešly v tělocvičně na rozloučení s nejstaršími žáky, kteří odchazejí. Krom toho se tam uvedla jména žáků, mezi kterými jsem byla já a moje kamarádka - z naší třídy. My a žáci z jiných tříd (po dvou) jsme dostali velký list s Pochvalou za... a dále bylo zkrácené hodnocení žáka. Také jsme dostali čokoládu a propisky s názvem naší školy. Ještě sem dodám fotku té pochvaly. Danča, která tam se mnou stála u předávání Pochval mi pošeptala, že to vypadá jako svitky pergamenů z Bradavic.
Bože, proč jsou vždycky podobné akce tak dojemné?! :D
Na konci se rozloučili naši nejstarší žáci tím, že se řeklo, kam se kdo dostal. Dál byl pronesen text k závěru roku. A potom se předávaly růže učitelkám, ředitelce a zástupkyni školy.
A úplně na konec měl vystoupení náš "taneční tým". Repráky bohužel zlobily, a tak ani ne o minutu později se ozval šílený praskot a rámus. Repráky zkolabovaly a nikdo nevěděl, co má dělat. :D O pár vteřin se ozval skřípot reproduktorů a za tohoto stálého skřípění se dotancovalo. Holky ze třídy ještě dvacet minut trpěly záchvaty smíchu... :D
Těsně před obědem se Danča napásla čokolády - jak chytré... pak na obědě snědla sotva sousto. Společně jsme vyletěly z jídelny a utíkaly směrem domů. Dlouho jsme si povídaly o našich zážitcích z celého roku a nad spoustou jsme se smály. Dlouho. Pak jsem došla domů a - opravdu nevím, co to do mně vjelo - začala jsem listovat sešity a vzpomínat. Hrůza, jak kdybych byla na pohřbu sešitů. :D
S Dančou jsme se domluvily, že u mě v nejbližší době přespí a celý ten rok si pěkně připomeneme.
V příštím roce nás taky určitě čeká spoustu zážitků, které už teď nestíhám zapisovat do svého deníku, ale přesto bychom chtěly nějak tento čas prodloužit.
Nedá se nic dělat... ale aspoň je se na co těšit. Pořád.
A co váš školní rok? Je úspěšný, průměrný...? Těšíte se na další školní rok?

Lola-J

20.6.2011 aneb jedničky..?

20. června 2011 v 19:19 | Lola-J (L.J) :))
Zdravím vás, mládeži!
Dnes jsem přidala něco i do jiné rubriky...tento článek nebude nijak extra na zamyšlení a podobně... Jenom popíšu, co se stalo a stane.
Začnu školou...
V pátek jsme psali závěrečnou písemnou práci z matematiky. Nikdy jsem zvlášť neperlila, tento rok se však díky Bohu stál zázrak.(!)
Krom toho, že mám njlepší průměr ze všech známek z druhého pololetí (1,11) jsem tento rok pochopila definitivně, co mi to učitelky vtloukávají do hlavy. Takže známky z matematiky vypadají takto: Samé jedničky až na dvě dvojky.
V pátek jsme tedy psali ten test a po testu jsem se cítila trochu divně, protože jsem o tom mluvila se spolužáky a většinou mě přesvědčovali, že jejich výpočty jsou správné, protože...a teď byla kupa důvodů. Obvykle se nenechávám zviklat davem, ale v pátek jsem znejistěla. Ostatně, i kdybych mohla dostat pětku, stále mi bude vycházet průměr blíž k jedničce.
Dnes to přišlo...
Učitelka nakráčela do třídy a stejně optimisticky vyfásla testy těm, co je nepsali. Pak nám ztišeným ledovým hlasem sdělila, že průměr ze známek z testů je 3, 1. Bylo pár pětek, o něco víc trojek, ještě víc trojek, pár dvojek a jedna jediná jednička. Pár mých matematických konkurentů (2) se začalo potutelně usmívat, zatímco já umírala strachy... nakonec zbyl poslední test na mě... MĚLA JSEM JEDNIČKU! 23 BODŮ Z DVACETI TŘÍ!! JEDINÁ ZE TŘÍDY!
Nemohla jsem tomu uvěřit. Teď už jsem pro změnu umírala úlevou a štěstím.
Všichni byli sticha. Učitelka si nás volala podle známek, aby nám je zapsala. Vstala jsem a měla jsem co dělat, abych si zase nesedla. Tak moc jsem byla vystrašená. Šlo mi totiž o to, že kdybych ten test zkazila, učitelka by mě podcenila.

Pár spolužáků po mě vrhlo pohledem a kamarádsky mi řekli: Šprtka. Ale nemysleli to zle. Je to bezva kolektiv... byla jsem strašně ráda. Uvědomila jsem si, že je to už po druhé, co mám nejvíc bodů ze třídy. Minulé pololetí, když jsme psali test z matiky, jsem měla sice dvojku, ale nejvíc bodů ze třídy. Bomba.
(Po škole mě odchytla moje kamarádka a dala mi krásný náhrdelník s mým jménem z Chorvatska. Stálo tam Lolinka psacím - udělané z drátku a připevněné na růžový...ehm...teď mi vypadl vhodný název... :D něco jako plastikový provázek...až si vzpomenu, třeba se opravím :DD)
Domů jsem pádila jak šílená, protože vám tu chci sdělit ještě něco jiného...
Chystám vylepšení rubrik a větší množství článků.
Krom toho přidám nové rubriky ROZHOVORY A REPORTÁŽE, KRÁSA A ZDRAVÍ.
Rozhovory, které jsou právě v rubrice ROZHOVORY přesunu do rubriky BLOGEŘI, protože jsou to rozhovory opravdu s blogery.
Do KRÁSY A ZDRAVÍ přidám články, které chystám. Zítra je upravím a možná že už ve čtvrtek se tu objeví! :)
A teď...Další jedničkou v tomto dni je, že chystám menší reportáž, protože ve středu půjde ke mně hned po škole moje výýýjimečná a šííílená kamarádka Danča. Společně se proběhneme a uděláme tu reportáž, poté to společně upravíme a já to zveřejním. O čem to bude?
Nechte se překvapit. :)
Dál s Dančou nafotíme "pár" fotek k jednomu článku, který se pak pravděpodobně objeví na Krásné.cz - jestli se rozhodnu, že to bude dostačující pro článek tam. Pokud ne, zveřejním to tady, nebojte, o to nepřijdete.
Mějte se skvěle, žijte zdravě, učte se!...I když už není možnost, že? - Po uzavření znáámek.. :D

Lola-J

Typický letní měsíc...

16. června 2011 v 21:09 | Lola-J (L.J) :))
Zdravím vás, mládeži!))
Jsem o5 zde.
Rozhodně to není "Typický letní měsíc", jak se můžete dočíst v názvu článku. To rozhodně ne.
V tomto měsíci - červnu se stala spousta zajímavých věcí.
Jak už jsem psala v předchozím článku, intuice a správný odhad mě dovedl k rozluštění "záhad".
Dále se v červnu stalo to, že je 100% jisté, že poletím za svou zřídkakdy viděnou sestrou do Dublinu v srpnu. Jsem moc a moc ráda.
Dále jste si možná už někteří všimli, že se na Krásné objevil můj článek - jako od jejich oficiální blogerky. Za to jsem také ráda.
V ČERVNU jsem se dozvěděla, že mi vychází samé jedničky na vysvědčení. A to není všechno, spočítala jsem si jen tak z nudy (asi jsem se OPRAVDU HODNĚ nudila) spočítala průměr ze všech známek z druhého pololetí...
Výsledek? 1,11.
Překonávám se. Doufám, že to tak půjde i dál.
Se svou nejlepší kamarádkou z nové školy jsme se rozhodly pro velkou spoustu akcí na léto, takže si to určitě pořádně užijeme! :)
Můj deník, který si pravidelně píšu, je opravdu přeplněn zápisky hlavně z měsíce ČERVNA.
Taky jsem si všimla mých psychických změn. Uvažuji trošku jinak, než třeba před rokem (naštěstí mám s čím porovnávat - ještěže si ty zápisky píšu). Stresové situace zvládám mnohem, mnohem lépe. S klidem zachovávám chladnou hlavu a uvažuji. Začínám chápat podstatu životních zkušeností...
Ale to už by stačilo, musím si dát pauzu. Příliš přemýšlím.
Víte ale co je zajímavé? Ve škole, kam chodím visí obraz J.A.Komenského (který se narodil ve stejný den jako já - ...pochopitelně v jiném roce :D), něco mě na něm fascinuje...Asi jsem se připálila na sluníčku nebo tak nějak...
V mnohých věcech s ním musím souhlasit. Byl to zajímavý člověk....
Fajn, už bych fakt mohla přestat s těmi shodami a zamyšleními. :) :D

MENŠÍ INFO: V BLÍZKÉ DOBĚ ČEKEJTE REPORTÁŽ!!!! :) O čem? Nechte se překvapit.

Přeji vám pěkný víkend, protože v pátek hned po škole jedu pryč. Ale v pondělí bych se měla znovu ozvat.
Mějte se fajnově a do tohoto každodenního života, který je plný úplně rozdílných dnů - jen stačí otevřít oči a přesvědčit se - chladnou hlavu a zdravou radost a chuť do života! :)

*A samozřejmě díky, vám, kteří na toto úmorné čtení mých myšlenek máte nervy* :D :) :)

Červnové novinky...

6. června 2011 v 21:49 | Lola-J (L.J) :))
Zdravím vás - všechnu mládež...i NEmládež :D :)
Jsem o5 zde.
Tento článek je o mých myšlenkách a pocitech, ale hlavně... o ČERVNU)

1.6.2011 byl opravdu zajímavý den.
Ne jen že to byl Den dětí, ale i den, kdy mě ovládl pocit, že zvládnu VŠE.
Znáte ta rána, kdy se vzbudíte a máte pocit, že utáhnete holýma rukama těžce naložený kamion nebo letadlo...?
Přesně takové ráno jsem měla 1.6. Opravdu zvláštní pocit. Vzbudím se s úsměvem na rtech a zjistím, že jsem se vzbudila o dvě a čtvrt hodiny dříve, než mám. Cítím se čilá - hrozně. Spát se mi nechce, ale přinutím se aspoň trochu klimbat. Když mi konečně zazvoní budík, vylítávám z postele jako stíhačka a vyrážím na střetnutí s dnešním dnem. Každý den je neobyčejný, proto je správné ho začít tak, abychom si byli jisti, že je tento den jedinečný a patří pouze nám.
Ve škole jsem perlila, ale to není podstatné.
Na volnou hodinu nás zůstalo šest. Ve třídě jsme se "hlídali" sami - takže jsme byli bez dozoru - a stala se zajímavá věc.
Nebudu jmenovat, ale jedna z mých spolužaček se mi svěřila s podivným pocitem z jednoho kluka z naší třídy. Všimla jsem si, že neustále se ochomýtá kolem, směje se jejím poznámkám, jako by slyšel nejvtipnější vtip století... zkrátka ji to trochu děsilo.
Když kluci odešli prověřit šatnu, K (kamarádka) mi řekla, že ten kluk si něco pro sebe zabrblal: něco v tom smyslu, že je na fotce strašně hezká (zrovna jsem ji fotila - fotku však neviděl) a blablabla...
Už jsem to nevydržela. Tím, že bylo 1.6. mě ovládl pocit, že se mi dnes vydaří všechno. Nikdo a nic mě nezastaví. Vyletěla jsem na chodbu a naproti už šli kluci.
A co myslíte? Samozřejmě jsem měla pravdu. Ten nový kluk skutečně K nabaloval a po asi třicetiminutovém hysterickém chechtání se přiznal.
Fajn, se spokojeným úsměvem, že mám 100% pravdu jsem se nevědomky vydala za K, která utíkala ze třídy. Strašně se smála a já si uvědomila, že opravdu UTÍKÁ ZE TŘÍDY. Zabouchla jsem dveře od třídy a běžela za ní. Běžela tou dlouhou chodbou jako...no, myslela jsem si, že to napálí rovnou do zdi, avšak vzápětí zabočila a v rekordním čase vyběhla schody. Rychle jsem za ní doskočila a viděla, jak se opírá o zeď a rozdýchává to. Přitom se dusí smíchy, brunátní a svíjí se jako žížala. Hrozný pohled. :D
Nicméně jsem ji uklidnila a ona...mi poděkovala! :) Super, traky další + do mého dne. Řekla mi, že jsem toho od začátku šk. roku, co jsem nastoupila hodně změnila: Zařídila jsem, aby se mnou chodila na němčinu o ročník výš. Také jsem si všimla, že na začátku roku byla tichá a málo se projevovala... Poděkovala mi, že už nemusí znejistit atd. atd. Pak mě obejmula a vrátily jsme se tak akorát na poslední začínající hodinu... :)
Doma mě však také čekala nemalá překvapení.
Sestra už zařídila letenky do Irska. Moc se těším... :)
A na e-mailu jsem měla také nemalé překvápko. Byla jsem děsně ráda... však o tom ještě napíšu)
Červen vypadá opravdu, opravdu slibně))
A co vy? Co váš červen?)

(BTW. Promazávám starší články - tento blog je nyní zaměřený hlavně na myšlenky ze života...))
Ještě oživím málo zaplněné rubriky...)
(A zde - níže - fotka, kterou jsem dělala, když jsme byli na chatě :) )

Setkání se sestrou po třech letech...

18. května 2011 v 19:29 | Lola-J (L.J) :))
Opět vás zdravím, mládeži! :D :)
Moje sestra je sice nevlastní, ale pořád sestra. Odjela studovat do Prahy, nyní je v Dublinu a příští rok se bude vdávat. Pracuje u nějaké firmy a má se dobře. Až na jednu věc.
Nás má tady - v ČR. Sice zůstáváme v kontaktu, málokdy si napíšeme, ale to není nic moc. Nedávno nám zavolala a mluvily jsme spolu. Nakonec po dlouhém povídání obsahující poučrné rady do života :D navrhla skvělou možnost.
Abych k ní přiletěla do Dublinu!
Skvěle!
Mělo to ale malý háček. Co naši? Teoreticky by měli být pro, protože:
a) Neviděla jsem svou sestru pekelně dlouho
b) Pár dní v Dublinu může prospět mému jazykovému rozvoji
c) Vždyť se ve škole snažím, makám jako šroubek! Zasloužím si to...
Uvítací výbor - náš tatík - mi samozřejmě moje logické body znehodnotil. To musí na všem hledat chyby?
Jak se říká Ráno moudřejší večera, a tak se to osvědčilo. Nechala jsem tátu, aby si to promyslel. Máma byla pro, a proto si o tom s tátou ještě promluvila. Výsledek? :)
Táta názor nezměnil. Myslí si, že by ségra měla přijet sem. Fakt super.
Odpoledne jsme se ségrou přes telefon taťku nakonec ukecaly a to znamená, že o prázdninách pojedu s její dospělou kamarádkou, která bydlí poblíž (matně si ji pamatuju - když jsme u ní byly na zahradě se ségrou). O prázdninách! Jupí!
Večer jsem nad tím však přemýšlela a došla jsem k závěru, že to do letních prázdnin nevydržím.
Budu muset.
Ha, ale dnešní den Beranům očividně přál. Sestra znovu volala a oznámila
ÚŽASNOU (ÚŽASNOU!) novinku. Přijede sem v sobotu. Jsem v ráji! :) Teda nejsem, ale jsem...bože a je to zase tu. Začínám se rozepisovat o nesmyslech. Duševní ráj!...Duševní? ...Tak ne, to zní taky blbě. Nic, zapomeňte na to... prostě tím chci vyjádřit, že jsem NADŠENÁ.
Není to však jediná věc, která mě nadchla. Stalo se i něco, co jsem nečekala... ale to je mé tajemství, které zůstane jen mezi mnou a... deníkem? :D
Dobře, už bych mohla přestat psát o tom, jak jsem ŠÍLENĚ NADŠENÁ... mohla bych psát něco i na zamyšlení...
Jediné, co mě teď právě napadlo je, že empatie je opravdu moc zajímavá.
Prostě si tak promítám události za poslední dva dny a spoustu věcí se snažím chápat...včetně učitelů. Proč se vždycky tak falešně usmívají? Proč mi nedají více prostoru pro mé myšlenky (mám na mysli sloh)...spoustu věcí je hrozně zamotaných, nepochopitelných....
Podle mě může empatie hraničit s telepatií... že bych to zkoumala?...
Jinak v blízké době ČEKEJTE:
Dva rozhovory.
LOLA-J

Weekend podle řádu teenagerky)) (!)

9. května 2011 v 19:40 | Lola-J (L.J) :))
Zdravím všechnu mládež, která si dá práci tohle číst... zdravím i ty, co na to nemají nervy (nedivím se... moje psaní bývá zdlouhavé a někdy bohužel nutí přemýšlet. Beru v potaz, že my teenageři máme hlavu k prasknutí, ale nemohu nic dělat. Musím se zkrátka vypsat... :) )
(NÁHODNĚ VYBRANÝ SONG Z INTERNETU...)
Ano, píši o sobě. O svém víkendu, který pro mne začal posledním pátečním zvoněním, které pro mě bylo posvátným znamením - ...znamením jídla :D Ne, opravdu se poslední dobou přejídám. Ale netloustnu a už vůbec ne hubnu. Hubnout ani nepotřebuji. Vlastně ani nemám tasemnici nebo tak něco, jsem naprosto v pořádku, ale mám to holt po mámě.
A tak jsem se v naší ohromně "stylové" jídelně školy nadlábla a letěla jsem se svou spolužačkou Dančou ze školy. Pryč z toho ústavu, kde kupodivu dávám tento rok obzvlášť velký a dokonce dobrovolný (!!!) pozor. Ne že bych někdy byla lajdák, to opravdu ne, ale většinou jsem vnímala školu jako nějakou povinnost... nyní se však nestačím divit, když se přistihnu ja vzrušeně rozšiřuji zorničky nad učebnicí. S takovým zápalem bych asi neměla přestat. :) Možná se to bude hodit... určitě. Nebo ne? Ne, to je nesmysl, proč by se mi to nemělo NEhodit?...
Přiletěla jsem domů s vyplazeným jazykem a pustila se do té velice záživné zábavy - přípravy do školy. Během pár minut jsem byla se vším hotová. Na písemky jsem se rozhodla pořádně naučit až v sobotu. V kostech jsem cítila, že sobota po mně nebude volat abych uklidila nebo se pouštěla do jakékoliv jiné fyzické zátěže. Můj odhad byl správný.
Ale vrátím se k pátku - šla jsem se svou kamarádkou - spřízněnou brunetní duší - do nákupního centra a tam jsme vybíraly dárky pro naši bývalou spolužačku, která nás pozvala na oslavu.
V sobotu ráno odjel zbytek mé rodiny (kromě mě) na chatu. Předělávají terasu či co. Tak jsem doma zůstala sama. Nechtěla jsem s nimi jet. Když jsem znovu usnula kolem sedmé, probudila jsem se o půl desáté. Dovalila jsem se do kuchyně a - JÍDLEM - jsem oficiálně pro sebe zahájila sobotu. Na počítači v pokoji jsem si na plné pecky pustila své oblíbené CD. Lehla jsem na postel, popadla učení...četla si... Ubíhalo to dopoledne opravdu pomalu. Udělala jsem si jednoduchý oběd skládající se ze špaget a připraveného masa. Nijak jsem se nezalamovala s krájením zeleniny. Nalila jsem si rajčatový džus a s blaženým výrazem ve tváři jsem jedla a pozorovala modré nebe... o kousek níž zdravou zeleň trávy.
Uvědomila jsem si, že si potřebuji ještě něco dokoupit a tak jsem šla ven. Potkala jsem jednu ze svých bývalých spolužaček a tak jsme nakoupily spolu. Protáhle se to na dvě hodiny, přestože obchod máme hned za rohem a nakoupeno jsme měly rychle. Povídaly jsme si a probraly celý svět od shora dolů.
A tak se den vlekl. Doma jsem kromě čtení relaxovala s pohledem upřeným na ten klid, který mi poskytovalo otevřené okno. Kromě mé ztlumené hudby a doplňovaného zpěvu ptáků jsem neslyšela nic. Konečně zapadalo slunce. K mému překvapení jsem vstala a energicky jsem se vydala pro vysavač. Povysávala jsem byt a utřela prach. Nevím proč...bylo to spontánní rozhodnutí. V pokoji jsem perfektně uklidila, takže se rázem objevilo ještě více místa. Našla jsem staré účtenky se staršími sešity poházenými vedle tašek. A přišla na řadu má večeře - krupičná kaše posypaná kakaem (!!!) Sto let jsem tuhle "mňamku" neměla. Náhodou to bylo fajn... Venku už byla tma a já si pustila nějaký film. V deset jsem zamířila do postele a četla si. Takže se můj život skládá z knih...papírů...dřeva... :D
Usnula jsem a ráno jsem z postele vyskočila jako kdybych vlastnila super motor... No :D Koneckonců jsem v neděli šla do divadla. Celá neděle probíhala v tak nudném ( a pro mě přesto tak naplněném) duchu, že to ani nestojí za to psaní... Dobře, skládal se ze čtení, válení se, jezení... a konečně - připravování se na odchod. Danča totiž měla ten den pár tanečních vystoupení a její rodiče mě pozvali. Zkusila jsem nový, docela zajímavý účes. Vypadal dobře, špatná zpráva byla, že už nebylo tužidlo na vlasy funkční, takže jsem to nějak šikovně a nenápadně zasponkovala...jelikož nemám za potřebí běhat v šatech a deseti centimetrových podpatcích s nedodělaným účesem do obchodu. Vzala jsem si s sebou fotoaparát a ve čtyři hodiny odpoledne jsem jela s Dančinými rodiči a její kamarádkou do divadla. S její kamarádkou jsme se během cesty na tolik rozpovídaly, že jsme nemohly přestat. Pochválila mi můj účes, což mě potěšilo. Nakonec to tužidlo ani nebylo třeba. Vlnité blond vlasy jsem ze spodu zasponkovala černými sponkami... s černými šaty i lodičkami to vypadalo celkem normálně.
Danča byla skvělá. Skvěle tančila (lidové tance a valčík). Udělaly jsme ještě několik fotek po představení. Celé rozjařené jsme se nasáčkovaly do auta a jely domů.
Domů jsem přišla ve chvíli, kdy se rodinka doma vybalovala. No, krásný víkend. Kdyby jich tak bylo víc.
Večer jsem však svůj rituál nezahnala, ale podstivě dodržela. Šálek něčeho teplého a duševní prázdniny. Dočtením zbývajících stránek v knížce jsem oficiálně zakončila víkend. Oficiálně pro mě.
No jo, to jsem já... pevný a při tom volný, pro někoho až příliš nepochopitelný řád, který s chutí dodržuji.
Tak zatím, mládeži! ;) :))

(pro ty odvážlivce, kteří jste tohle četli - je to něco jako malý trénenink nebo procvičování... slov, výrazů a všelijaké další "havěti"...))
LOLA-J

Přemýšlet/nepřemýšlet...:)

1. května 2011 v 21:39 | Lola-J (L.J) :))
Zdravím - mládeži! :D :))
Omlouvám se, že jsem tu nebyla, ale opět jsme jeli na chatu... ale pochopitelně jsme odjeli - a tak MĚ TU MÁTE! :D))
Bylo to tam fajn. Ve čtvrtek jsem byla přesvědčená, že jsem na pokraji svých sil a opravdu už nemám žádnou sílu, ale opak je pravdou. Na chatě se hodila velká pracovní síla (já), a tak, jelikož bylo co dělat, jsem se zapojila do té ohromně "vzrušující" rodinné práce, u které jsem se náramně "bavila". Ale o odhazování hlíny nejde. Jde o můj samotný přístup. Zjistila jsem, že síla se neukrývá ve svalech, nýbrž v mozku. Pokud bych se vnitřně nepřimněla k tomu, abych si dokázala, že místo ruk opravdu nemám párátka, nenašla bych v sobě sílu pracovat. Řekla jsem si, že dokážu všechno a do konce dne bylo vše hotové. Šla jsem spát s nesmírně vysokou stupnicí štěstí na duši. Opravdu mi bylo hej a tak jsem se ničemu nebránila a šla spát celkem brzy.
V sobotu jsem ale trochu zlenivěla a měla jsem časté a dlouhé pauzy, takže jsem toho moc nestihla. Musím uznat, že na chatě je vždycky co dělat. :D Před tím, než se začalo stmívat, jsme vyrazili k rybníku, kam si zajdeme občas na něco malého. Tentokrát jsme se i trochu prošli. Na druhé straně rybníku probíhala menší hostina k pálení čarodějnic. Hned jsem se ale nepřipojila. Nechala jsem zbytek rodiny, ať si zajdou, a sama jsem si na chvíli sedla k rybníku na lavičku. Byl celkem klid, až na opodál řvoucí hudbu z reproduktorů. Byla však tlumená.
Slunce začalo zapadat a vítr tvořil malé vlnky na hladině. Dívala jsem se na to. Výjimečně se mi podařilo nad ničím nepřemýšlet. Jenom jsem se dívala...a dívala. Zvláštní bylo, že mi nic nechybělo. Možná, že tohle místo je ideální pro nějaké hloubavé dumání, ale mně se opravdu podařilo poprvé přes den vypnout! Obrovský pokrok.
Hned jak jsem vstala, vydala jsem se za civilizací a začala jsem zase přemýšlet nad vším možným. Co se děje kolem,...
Vydali jsme se zpátky k chatě.
Další den - dnes - se nedělo nic moc zajímavého. Četla jsem si knížku, na střídačku jsem se připravovala do školy... a jsem zde.
Víte co jsem zjistila? Že už v pátek jsem kolem třetí odpoledne měla přes 70 návštěv. Včera to bylo 110 lidí. A kvůli čemu?
Kvůli článku o Princezně Dianě.
No a teď se mi nějak klíží oči. Radši půjdu spát. Ne, neporuším svůj "rituál" a přečtu si knížku :) PAK půjdu spát... No, mládeži, mějte se dobře a děkuji těm dobrým dušičkám, co si tento úmorný zápisek z mého života přečetly.

LOLA-J

Unwritten))

18. dubna 2011 v 19:39 | Lola-J (L.J) :))
Zdravím!))

Přidala jsem dnes jeden článek - rozhovor...
Co se dnes dělo? (Koho to zajímá, ale stejně - aspoň se vypíšu))
Asi to všechny překvapí, ale ráno jsem vstala :D... ne, teď vážně. Poslední dobou jsem si všimla, že se mi nic nezdá. Nebo možná zdá, ale nejsem schopná si vzpomenout. Divný. Někdo říká, že je to dobře, protože dokážu vypnout, a to ne každý dokáže. Hm... Okey.
S prázdnou hlavou jsem přišla do školy a paměť se mi vrátila. Bohužel jen na to, co jsem se učila den předtím. Žádné sny...
Napsala jsem dvě písemky (snad na 1) a odešla z toho ústavu nazvaného ŠKOLOU. Co mi ale zpříjemnilo ráno bylo, že jako jediná ze třídy mám čisté samé jedničky. Chválím se :D)) (Vážně nepodceňujte pravé blondýnky!) Ještě tak zvládnout levou zadní přijímačky...
Po škole jsem se "bavila" do čtyř hodin s úkoly. Ve čtyři jsem vyrazila ke kamarádce, s tou jsme šly do knihovny a tradičně prodrbaly celý svět kolem dokola.
Vrátila jsem se domů a s teplým - ne horkým - kakaem jsem se usadila na postel a četla si. Nějak mě to přestalo bavit a šla jsem psát svou knihu na počítači v pokoji. Vlastně nevím, proč ji píšu. Ale nějak se takhle vypíšu ze svých zážitků a donutí mě to přemýšlet (jako by moje hlava už tak nebyla k rozskočení). Píšu ji od začátku školního roku a zapisuji tam prakticky každý den...
Mimochodem. Včera večer jsem usínala a víte co bylo legrační? Přála jsem si, ať je zase víkend.
Dobře, není to tak k popukání, ale stejně. Aspoň vidím, jak moc potřebuju prázdniny. Ještě že jsou už na dosah ruky!
Ironie osudu...nebo náhoda?
Když už jsem u těch náhod... poslední dobou si všímám takových drobných náhod! Bože, jak je ten svět malý...a tak obrovský. No a zase. Radši toho nechám, nebo tu rozpoutám nějakou sedmdesáti stránkovou esej o mém hloubavém dumání a osvícenském myšlení... :D
No co, ale nemůžu si to mít za zlé, přece jenom - J.A.Komenský se narodil ve stejný den jako já... :D

No nic, tak se mějte) Zase se někdy stavím.
Těm, co moje myšlenky četli, děkuji, těm co ne - nemám jim to za zlé. Je mi koneckonců čtrnáct. Tohle jsou myšlenky nenormální teenagerky. Nebo možná normální?
Co já vím :) :D
Tak přeji krásný den (tedy ten zbytek :D ) a ještě jednou děkuji za návštěvu blogu! :)

LOLA-J

Plný týden)

12. dubna 2011 v 18:40 | Lola-J (L.J) :))
Nazdar, MLÁDEŽI! :D :)
Od 1. dubna jsem tu nebyla. Omlouvám se, ale jaksi je toho moc, nebo mi právě došly nápady, nemůžu zapojit mozek... :D)

Dnes jsme dostali známky, které nám vycházejí na vysvědčení (mám naštěstí samé jedničky :DD )... v tělocviku jsme tancovali zumbu :D)) A zítra jdu ještě se sedmi holkami z naší třídy pomáhat učitelkám na soutěži English Jungle. Takže se ulijeme z vyučka. (Yahoo! :D) Ve čtvrtek se nic zajímavého asi dít nebude... ale v pátek nám odpadne poslední hodina a hned ze školy nejspíš pojedu se svou kamarádkou a naší třídní vlakem - kamsi - na předávání cen... Zúčastnily jsme se jedné soutěže... dělaly jsme knihu z různých materiálů a obsah byl snad taky zajímavý. Tak nevím, ale snad nebudeme mezi posledními. V pohodě můžu říct, že jsme to měly originální a propracované. Ale samozřejmě jsme to všechno s
Dančou dělaly na poslední chvíli... i přesto jsme to všechno krásně stihly, zpracovaly, vymyslely básničky...
Prostě si myslím, že máme na místa někde na vršku))
V sobotu musím nějak stihnout soutěž mého mladšího bratra... a ještě nějak musím natěsnat do soboty oslavu kamarádky)....
Co s BLOGEM?
V blízké době přidám nové rozhovory, jen čekám na odpovědi od blogerů... V blízké době (blízká doba představuje cca MĚSÍC) chystám soutěž, pro kterou většina hlasuje.
*HLASOVAT MŮŽEŠ V ANKETĚ POD TÍMTO ČLÁNKEM*
Dál ještě uvidím, ale zrovna mám fofr, tak letím....
zatím!
LOLA-J

28.3 - Výjimečný den?

28. března 2011 v 18:30 | Lola-J (L.J) :))
Ahojky!
DNES MÁM NAROZENINY...
Ano, v tento otravný den jako je PONDĚLÍ mám narozeniny - jak říká moje kamarádka - "Jsem o level výš".
Jen taková zajímavost: DNES MÁ NOROZENINY I LADY GAGA A MĚL BY I J.A.KOMENSKÝ.
Moje kamarádka Soňa dnes má svátek, takže jsme skvěle propojené :D :)
Něco na zamyšlení?
Maximálně tak to, že když chceme, tak nám NIC a NIKDO nezkazí okamžiky, které chceme mít hezké. Záleží to jen na nás a na tom, jak umíme brát věci... :)
Na tom, jak moc budeme věřit v to, že když CHCEME, podaří se absolutně vše. Jen je třeba trošku zamakat ;)
(Písnička na vykašlání se na vše špatné - doporučené od kamarádky:
:DD )
LOLA-J

Nekonečný den

12. března 2011 v 19:29 | Lola-J (L.J) :))
Ahojky...:)

Tak jsem tu... A mám vysloveně úžasnou, skvělou náladu! :) Na dnešek jsem se domluvila s kamarádkou
Dančou. Ráno kolem deseti přišla a vymýšlely jsme básničky do knihy, kterou děláme kvůli jedné soutěži. Téměř 4 hodiny vkuse jsme vymýšlely a mezitím jedly... :D Konečně jsme všechny básničky dodělaly a pořádně se najedly. Pak (protože bylo hezky) jsme vyrazily ven - pročistit si hlavy. Potřebovaly jsme nutně na vzduch a tak jsme došly na blízkou louku, která je prostě OBROVSKÁ. Hezky jsme se prošly, prolezly jsme dva stromy od hlavy až k patě a skvěle relaxovaly :D :) Slunce už se začalo sklánět a my si vychutnávaly jemný vánek ohlašující příchod jara. Vycházkovým krokem jsme došly k houpačkám, které na nás lákavě vyhlížely za naším domem... Vrátily jsme se do dětských let, chvíli jsme se houpaly a pak došly zpět domů. Ještě než jsme vkročily do bytu, obdivovaly jsme nebe, které hýřilo barvami. Dovalily jsme se do pokoje, dodělaly vše, co jsme měly do školy udělat společně. Vše krásně vycházelo a vše jsme krásně stihly. Tento jeden den nám připadal jako tři protáhlé dny. Bylo to skvělé, skvělé, skvělé... ! :)
Než ji vyzvedla máma, povídaly jsme si o všem možném a vyprávěly si vtipné historky, které jsme prožily.
Výborně rozvržený čas a jedinečné zážitky... :)
Lola-J

We'll Be Alright! :) So let´s go)...

7. března 2011 v 19:39 | Lola-J (L.J) :))
Ahojky! ;)
Jak se daří? (Tradiční otázka...) Nicméně, já... raději ani nekomentuji moje současné pocity :D
Jediné, co vím na 100% je, že BŘEZEN by pro mě měl být nejhorším měsícem v roce!
Proč?
Je toho tolik! Například zítra - na MDŽ - se dozvím, jestli jsem byla vybrána v jedné literární soutěži mezi 15 z 423... ale pochybuji ;) Dále mě čekají dvě matematické soutěže... :D A v matematice jsem si nikdy nebyla jistá, až do tohoto roku... Tak nevím :D Doufám jen, že sama sebe nezklamu! ;) Podle mě je nejlepší takový přístup:
Za zkoušku nic nedám, velké naděje si nedělám... A vůbec - dělám to pro sebe! :D :)
A jako by to nestačilo, už od ledna čekám na výsledky z jedné další školní
literární soutěže... jsem zvědavá, jestli postoupím do dalšího kola.
A to se taky dozvím někdy v půlce března..

A na závěr března - jako třešničku na dortu - mám narozeniny.
Ironie osudu... a ještě jsem si nepromyslela, jestli
na to loučení s číslem 13 budu mít oslavu...
a když ano, tak VŮBEC nic nemám
promyšlené... :D

No, to je moje
VESELÁ STORY ;DD
Lola-J
(P.S: Asi i tento článek přidám do zvláštní rubriky, abych ho měla po ruce, až si budu chtít pročíst mé pocity :DD )

Touch the sun ...

26. února 2011 v 19:59 | Lola-J (L.J) :))
Ahojky...:)
Jsem zde... momentálně promýšlím novou rubriku, která to tu oživí. Vše mám totiž hotové a ve volném čase si nemůžu celou věčnost číst, nebo se zase učit. Tak ještě vše promyslím a teď napíšu asi další článek na zamyšlení...


Občas přemýšlím, jak fajn by BYLO, KDYBY... jenže čas se vrátit nedá a tak mám dvě možnosti:
1) Buď se v sobě uzavřít a dusit to v sobě s tím, že bych už nic lepšího nedokázala
2) Nebo vše měnit k lepšímu a nebýt pesimistická. Život je změna ;)
Je jen na nás, jestli chceme vše nechat tak, jak to je a plakat nad rozlitým mlékem, nebo tomu všemu dávat volný průchod a věřit, že se vše změní jedině k lepšímu. Je to otázka toho, na kolik tomu dokážeme věřit. A když budeme věřit,
s chutí se budeme pouštět do věcí, které se ještě mohou zlepšit a tak nám posvítit na život.
Tak se nevzdávejme, když se nám něco nepovedlo, ale zkoušejme to dál a dál. Možná
sami budeme za nedlouhou chvíli překvapeni tak, že si jen se smíchem zaklepeme
na čelo a zavzpomínáme na naše nízké cíle. Máme na lepší, a každý
den máme šanci si budovat lepší a lepší budoucnost. Ovšem,
občas dostaneme kudlu do zad tím, že někdo neoce-
ňuje naše snahy, ale to jsou maličkosti. Jděme dál.
Tak daleko, jak jsme schopni. Nakonec vše
bude takové, jak má být. A vše
se dá přežít... :)

Dětská doba...

23. února 2011 v 17:09 | Lola-J (L.J) :))
Ahojky;)
Dnes opět píšu... od soboty do tohoto okamžiku se událo moc zajímavých věcí. Pořád mám o čem přemýšlet - ve volných chvílích, když zrovna třeba nečtu nějakou knížku... Objevila jsem
svůj starý památník, a na konci tam byl citát od mé sestry - psaný v angličtině.
Připomnělo mi to spoustu věcí a neustále jsem si vybavovala různé okam-
žiky z "dávných let"... sem tam si něco matně pamataju... provnávám
to, jak jsem přemýšlela tehdy, a jak přemýšlím nyní. Zajímavé...
Děti - vysloveně DĚTI mají nevyčíslitelně primitivní způsob
myšlení. Tehdy vše obstarávají rodiče, našim cílem je
urychlit čas, abychom byli velcí a samostatní...
A tak je to vždycky. Žádné dítě si neuvědumuje hodnotu času, lidí, věcí... Žije dál a se svými primitivními sny a raduje se z každého uplynulého roku. Později je to už ale jiné. Začíná nám záležet na tom, abychom měli nějaké kamarády... a k tomu všemu patří, abychom párkrát dostali co proto. Je důležité vědět, že kdykoliv nám někdo může podrazit nohy. Ale určitě bychom neměli chodit zatrpklí, a VŽDY čekat podraz ze všech stran...
Menší téma na zamyšlení, aspoň jsem něco přidala... :))

Lola-J

Stávka proti sobě samé

8. února 2011 v 17:09 | Lola-J (L.J) :))
Ahojky!
Poslední dobou si uvědomuji čím dál víc věcí. Je fajn, když mám nad
věcmi nadhled a fajn taky je, že všechno stihnu,
když potřebuju. Přitom mě jen
tak něco nerozhodí.
Zamyslela jsem se jednou v podvečer nad tím, co je smysl života, a jestli to tak doopravdy vidím.
Víte, smysl života je ŽÍT. Vím, je to primitivní odpověď, ale pravdivá. Dnes byl trochu šok...
dozvěděla jsem se, proč moje spolužačka není delší dobu ve škole. Zemřel její táta.

Asi před dvěma týdny. Nepřežil jednu transplantaci. To mě donutilo se zamyslet
nad dalším tématem. Měli bychom si vážit toho, co máme a neztrácet čas
zbytečnými hádkami... Proč s druhým nemluvit? Víme snad 100%, že
bude žít i zítra? Kdo ví, co se může stát...Vždyť můžeme ještě
prožít spoustuzajímavých příhod. A mrhat časem na
blbosti a odstrkovat své blízké a přátele je opravdu,
opravdu VELKÁ hloupost!

Nemusím tu rozepisovat, že jsem se s někým nedávno nepohodla, ale po dnešku jsem se ozvala a vše uvedla na pravou míru. Byl to fajn pocit mít zase někoho vedle sebe. Opravdu.
Je to opravdu velký podraz, ty nečekané události. Představte si situaci:

Ošklivě jste se pohádali s někým z rodiny či přátel, s někým, s kým jste se už spoustukrát nasmáli. Vy víte, že ta hádka jednou skončí... ale co když to tak není. Co když je budoucnost jiná?
Co kdyby už žádné POTOM nebylo? Co kdyby se stalo nějaké neštěstí?
Jistě byste litovali, že jste se neudobřili včas, že jste toho mohli
ještě tolik prožít... ale je po všem...

Hrozný pocit, že? Tak sami pro sebe si dělejme své obrázky o životě a buďme chytřejší.
Ať nelitujeme svého života, ať se neutápíme v sebelítosti, ať budeme šťastní
a budeme se radovat ze života. Jedině tak nebudeme mít hrozné
deprese, budeme vůči tomu silní a dokážeme si udělat
život takový, jakýho budeme chtít...

Lola-J

Střípky ze života a zamyšlení...

8. února 2011 v 17:07 | Lola-J (L.J) :))
Zde budu přidávat odkazy na články, které jsou na zamyšlení... :)
Stojí za to si přečíst! :) (za psychické újmy či duševní únavu kvůli čtení mých úmorných myšlenek LOLA- J /JÁ/ neručí) :D :)

*NOVĚ...změna - spadá i do rubriky JÁ*







Sobota - ....další den, kdy se data jen míhají

22. ledna 2011 v 15:49 | Lola-J (L.J) :))
Ahojky!
Jsem zpět. Je mi mnohem
lépe. Popravdě - takhle mi nebylo
už pěkně dlouho. Mám asi silný metabolismus
po tátovi, který taky skoro nikdy neonemocní. Ale co.

Dnes nemám nějaké téma na zamyšlení, jen
co bych podotkla... Jak rychle ten život utíká. Za chvilku
mi bude čtrnáct, a ještě jsem si ani nezvykla na třináct. Všechno
se odehrává příliš rychle. Příliš rychle i na to, abychom se zabývali žabo-
myšími válkami apod.

No nic, později ještě nějaký ten článek přidám a teď honem dodělat
vše, co musím stihnout do pondělka.
(ZASE! Ten život je jak běžící pás. Pokud zpomalíš, škobrtneš, spadneš
a naděláš si na sobě obrovské škody.)

Zatím! :)

LOLA-J.BLOG.CZ
Lola-J

 
 

Reklama


Rubriky