Píšu...

Sraz českých blogerek: V hotelu

25. srpna 2012 v 19:39 | Lola-J

Konečně tu máme pokračování: co se dělo na srazu. Kdo ještě tápá, nechť si otevře tyto dva články, ve kterých se vše dozví od začátku. Včetně mé vydařené cesty do Prahy v natáčkách. :-))



…"Ten je nádherný," rozplývaly jsme se s Evou, Adélkou a Beátou. Hodně jsme však byly zvědavé, jak vlastně vypadá Jana, se kterou si všechny kvůli Biodermě píšeme. Řidič vystoupil a otevíral kufr od auta. Směrem k nám šla mladá žena s hnědými vlasy v bílo-stříbrných letních šatech. Doširoka se usmívala. Zamávala na nás a došla k nám. Hned jsme pozdravily a plné nadšení jsme popadly svoje tašky a kufry. Janička se nám představila a navedla nás na recepci, kde jsme si odložily zavazadla. Tam nás hned přidělili do pokojů - s Adélkou, která je také z Krásné, jsme na pokoji byly spolu.

Chvíli jsme pak ještě musely na náš pokoj, který byl v přízemí, čekat. Mezitím jsme se všechny trochu rozkoukaly.
Ještě předtím, po cestě od auta na recepci jsme viděly dlouhý stůl před vchodem do budovy hotelu. Za stolem byly židličky s papírovými taškami. Všechno krásně urovnané, světlé - pravá letní nálada! :-)
Bylo nás asi 10, takže jsme se nějak poskládaly a posadily se ke stolu. Objednaly jsme si jídlo a pití, musím říct, že názvy vypadaly vskutku lákavě. Pak jsme si povídaly a seznamovaly se hezky popořadě. Každá o sobě řekla něco zajímavého, mnohému jsme se zasmály a začaly rozebírat různá témata. Pochopitelně jsme probíraly i blogování, spolupráce a novinky z Biodermy.
I když už jsme měly jídlo na stole, stále bylo si o čem povídat. Nakonec jsme do sebe hodily i dezert. Ovšem že se výběr jídla neobešel bez otázek ohledně kalorií. :-))

Janička nám pak také představila novinky vyvinuté Biodermou, prozkoumaly jsme složení, účinky a vůně. Probíralo se toho vskutku hodně, koneckonců blogování je svižná branže.
Jana nám také řekla, co nás ještě tento den čeká. Vskutku parádní víkend plný relaxace!

Přijatá na gympl! Lola-J je Einstein v sukni! Yop!

27. dubna 2012 v 18:59 | Lola-J (L.J) :))
Zdravím vás všechny, mládeži, senioři a mimozemšťané,
zkrátka všichni, co sledujete blog a čtete! :)

Mám pro vás

OBROVSKÉ NOVINKY!

Máte se na co těšit, čtěte víc! :)
(No a přečtěte si také, co já a výsledky z přijímaček!)

A že mě přijmou? Nepochybuji!

22. dubna 2012 v 7:49 | Lola-J (L.J) :))
Zdravím,
kéžbych tak skutečně rozmýšlela, jak je v nadpisu...

Silikonová "svoboda"

11. ledna 2012 v 20:09 | Lola-J (L.J) :))
Zdravím... a prosím, nelekejte se nadpisu.

Život prostě NENÍ ideální)

24. listopadu 2011 v 0:00 | Lola-J (L.J) :))
Ano, opět zdravím...

Německá perlička)

16. listopadu 2011 v 20:04 | Lola-J (L.J) :))
16.11. historické datum- den, kdy pociťuji důsledky hodin německého jazyka.

Někdy to tak jprostě je...

2. listopadu 2011 v 20:29 | Lola-J (L.J) :))
A...Zamyslela jsem se...

Say STOP!

29. října 2011 v 20:59 | Lola-J (L.J) :))
Ehm - opět zdravím,

From time to time...

24. října 2011 v 19:49 | Lola-J (L.J) :))
Zdravím,

Proč žít?...

20. října 2011 v 20:59 | Lola-J (L.J) :))
Opět zdravím...

Protože Stuttgart je Stuttgart...

7. října 2011 v 15:09 | Lola-J (L.J) :))
Zdravím, mládeži!...

Irsko)) + fotografie

2. září 2011 v 16:50 | Lola-J (L.J) :))
Zdravím)
Tak konečně přidávám článek o tom, jak bylo v Irsku.
Jela jsem do Irska za sestrou a jejím přítelem, se kterým se vezmou příští rok.
První den jsem přijela a vybalovala. Pak jsme se navečeřeli a sestra mi řekla, že mnoho restaurací a hospůdek je přístupné až pro lidi od 18ti. Řekla mi, že má jednu hodně oblíbenou a neustále tam vyhrává živá irská hudba.
Často jsem viděla na různých místech nápisy: Traditional irish music, irish dancers... a tak dál.
Když jsme se vrátili k nim domů, uviděla jsem, že pod oknem projel žlutý vůz (o kterém jsem později zjistila, že jezdí jak na souši, tak pluje i po vodě) plný vikingských helem. Na chvíli jsem si myslela, že se mi to zdálo, ale ukázalo se, že to byli turisté, kteří měli na hlavách napodobeniny vikingských helem. :))
Za dveřmi bytu bylo ještě zábradlí a za ním byla "aréna" pro závody se psy. Jedno video jsem natočila s těmi závody. :)
Další den jsem šla se sestrou do města. Na jedné známé ulici v Dublinu vyhrávali muzikanti irské písně. Oblíbila jsem si je. Jsou skvělé...takové živé... prostě krása. :)
Šly jsme také na Trinity College. A tam jsme se byly podívat do Old Library.
V neděli jsme jeli na pobřeží a tam se pořídilo pár fotek:
V pondělí šla sestra do práce a já jsem se vydala s překreslenou mapkou trasy po Dublinu, který neznám, do Ntional Gallery. Dvakrát jsem se na ulici zeptala dvou milých paní a nakonec jsem to rychle našla. Podívala jsem se na různé umělecké kousky a pak šla zpátky. Trefila jsem zpátky, ale až na druhý pokus, protože jsem odbočila o pár metrů dál. :)
Další den jsem pak trefila i za sestrou do práce a taky jsme byli v jedné restauraci, kde dělali bombastické ryby. Fotila jsem většinou sestřiným mobilem. Fotky mi ještě pošle mailem.
Takže Irsko bylo parádní! :)
----------------------------------------------------------------

Snadné zadání, dobrá výhra)

-----------------------------------------------------------------
Lola-J

Čtěte, drazí...))

25. srpna 2011 v 13:30 | Lola-J (L.J) :))
Zdravím!)
Mám novinky.

K obsahu článku!!!!!!!!!!!!!

Beru z5 - s tím videem. Původní video bylo barvité, s hudbou, pohybem...stalo se ale spoustu chyb a mám jednu poslední naději. Nevím, jestli ke článku, který
se ASI brzy objeví na Krásné bude původní video, nebo kraťoulinká náhražka... ://

Oslava narozenin?)

23. srpna 2011 v 12:09 | Lola-J (L.J) :))
Zdravím mládeži!)
Dnes má můj mladší bratr devět let, a tak dnešek bude v jeho živlu. No, možná :D
Venku je parno, dusno a ... horko. Hrůza. Nicméně se všichni půjdeme projít, zajdeme na
zmrzku, pak vyrazíme ještě někam, kam bude bráška chtí a na konec budu ujídat dort. (Opět asi nic nezbyde, poté, co se do toho pustím já :D )
Pak až budu u sestry bude ještě oslava se známými, ale aspoň se uvolní jedna židle))
Zvláštní je, že moji dva spolužáci se narodili ve stejný den, jako můj bratr (23. srpna)... :)
Takže dnes na blogu nic moc nebude, maximálně tak někdy pozdě odpoledne/podvečer/večer nebo vůbec zítra.
Uvažuji ale, že brzy vyhlásím nějakou soutěž.))
Uvidím. Mějte se krásně a určitě vyrážejte ven!!!
Venku je nádherně, tak hurá z domu na nějakou zmrzlinu, koupaliště, na kolo či něco podobného. :)
Lola-J

Všem vám)

22. srpna 2011 v 12:09 | Lola-J (L.J) :))
Zdravím!)

Momentálně jsem u zubaře a tento článek je
 přednastavený.

Chci vám všem, kteří jste pro mne hlasovali,

MOC poděkovat :)


Sice nevím, jak soutěž dopadla, protože si teď užívám manipulování s mými rovnátky na dolní čelisti, ale i tak vám všem chci moc poděkovat za to, jak jste ochotně hlasovali v soutěži.

Black and white, dream, fiction...

11. srpna 2011 v 9:59 | Lola-J (L.J) :))
Zdravím,

Brčko v pudingu, puding v brčku, nebeský psychiatr a další střípky života)

6. srpna 2011 v 15:40 | Lola-J (L.J) :))
Můžete mi říct, proč si dávám do pudingu brčko?!... :D
...Zdravím!)
Tak jsem včera udělala, co jsem měla - ze "špatného" sloupku jsem věci poupravila a přidala je k většině v "dobrém" sloupku. Opět jsem sáhla na učení a dokonce jsem si otevřela rozdělanou knížku různých příkladů lámavých můj mozek - udělala jsem jedním tahem všech šest stran za sebou. Ale to nebylo to poslední, co mě uchvátilo.
Začala jsem po obědě dělat puding. U toho jsem pozvedávala obočí a vrhala posměšné pohledy ven z okna. Bože, to počasí potřebuje nebeského psychiatra.
Všem jsem po konečném povaření pudingu nalila do formiček a nechala ztuhnout. Za minutku/dvě jsem se ale vrátila a šla jsem do jídelny. Místo lžičky jsem si vzala brčko a nijak mě to neudivilo. Až o pár vteřin později jsem si uvědomila, že ten puding jde nějak z těžka, přestože ještě nebyl dostatečně ztuhlý.
Po zbytek dne jsem jen čišela pozitivní energií. Zvláštní, ale byl to naprosro skvělý pocit. Vrátila jsem se zpátky do normálu. Pesimistické náladě jsem dala sbohem, ať letí a otravuje co nejméně lidí. Tahat pesimismus do světa, to není nic dobrého. Jsou povahy, které jsou holt slabší - vím o čem mluvím - nemusely by to zvládnout a trvalo by měsíce, možná roky než by se z toho dostaly (jestli vůbec). Také by se to mohlo velmi rychle změnit v depresi a z té by se taky nemusel někdo jen tak - jedním skokem vyhrabat.
Jsem ráda, že jsem to překonala. Je mi mnohem líp, vlastně skvěle - jako dřív.
:)
(Foto: Minulý rok jsem vyfotila svou kamarádku...zajímavý styl)

Nic není tak černé...může to být i šedé!

5. srpna 2011 v 9:19 | Lola-J (L.J) :))
Zdravím!
Ano, nadpis je velmi "povzbuzující". Já vím. Už třetí den u mě panuje zvláštní nálada. Nemůžu přijít na to, proč. Jako kdybych... to nejde ani vyjádřit. Ale vím, že to není ta nálada čilé dívky vidící svět růžově...
(Moje fotka, kterou jsem pořídila asi předevčírem):

Kam se všichni cpou?...

1. srpna 2011 v 9:39 | Lola-J (L.J) :))
Zdravím!)

Včera jsem byla v kině, kam často chodíme se školou na dokumentární filmy. Musím říct, že je tam větší klid, než v Palace cinemas. Zamyslela jsem se, když jsem došla k pokladně vyměnit své poukázky za dva lístky na Harryho Pottera, proč se všichni hrnou do P.C., když tady stojí jeden lístek 100 Kč? Do kina jsem šla s mým mladším bratrem - paní u pokladny nám sdělila, že si můžeme sednout kam chceme. Takže když budeme chtít na balkon, můžeme jít tam, nebo si vybrat akékoliv místo v přízemí. Sedli jsme si do přízemí mezi nejvyššími řadami. Film měl začít za tři minuty a bylo nás v sále celkem asi sedm.
17:30 - film začal a v sále se moc počet nerozrostl. Bylo nás tam nanejvýš dvacet. V tom obrovském, přeobrovitánském sále. Opravdu mě to udivilo.
Všichni se hrnou do tak už přecpaných P.C., zatímco tady vládne klid a nikdo nevyrušuje. Je prima, když si sedneme s pocitem, že těsně za zády nemáme nějaké bručivé staříky či děti, které by nás kopaly do sedadel. Každý si sedl co nejdál od těch druhých.

Moje kamarádka mi řekla, že její rodiče to osamocené kino navštěvují celkem často, a že pokud se nekoná nějaká školní akce, je tam téměř liduprázdno.

Takže přecpané sály, dražší vstupenky... Palace C. je prostě nejznámější...

(Tady jsou poukázky, za které jsem dostala dvě vstupenky na film):

Nejsťastnější člověk světa...

10. července 2011 v 7:49 | Lola-J (L.J) :))
Zdravím!)
...naprosto všechny čtenáře - naprosto. Momentálně to nejsou žádné tipy... Já sem musím napsat!

Víte, já...

Jsem ten NEJšťastnější člověk pod Sluncem!

Před chvílí za mnou přišel táta a vzbudil mě s unaveným ale šťastným úsměvem. Říkám si, "Proč mě teď budí?! To nemám právo na plnohodnotný spánek...?" a pak mi dal do ruky něco jako pohlednici, která měla modrou barvu a bylo na ní napsáno: Blahopřejeme!
Uviděla jsem animovaný obrázek miminka a uvnitř byl fialový otisk nožičky. Hned vedle bylo napsáno jméno a příjmení. Filip. Mám brášku! došlo mi. Narodil se dnes 10.7. ve 3:45 a váží něco kolem tří kilogramů.

(Já teda vážila tři a půl...byla jsem větší buřtík) :D Škoda jen, že mi zmizely ty nadýchané tvářičky a nabrala jsem podivné formy párátka s kopečky po stranách. Jo, mám boky. Nesnáším je. Může za to pánev, žádné přebytky tam nemám, ale holt mi za poslední rok ty kosti narostly. Co se dá dělat, rostu.

No, ale ještě se vrátím k tomu "objevu"... myslela jsem, že se mi to jen zdá. Bylo to tak neuvěřitelné. Ani jsem je vnoci neslyšela odcházet... a to mívám v noci celkem vnímavý sluch, takže doma nikomu neradím mě budit...zatímco můj bratr, kterého už tady u sebe mám skoro devět let, spí i když na něj někdo mluví nebo s ním třese. Závidím mu jeho krásný a tvrdý spánek. Samozřejmě v tom dobrém. :)

Takže teď mám dva brášky a jednu nevlastní sestru v Irsku(nechce, abych si vůbec MYSLELA, že je nevlastní...).
Znám rodinu tady o dvě čísla dál - je jich dohromady sedm v jednom bytě! A všichni jsou ehm..vlastní?
Víte, nelíbilo by se mi moc, kdybych měla být jedináček. Teď je to jiné. Ano, bývala doba, kdymi můj mladší (ne NEJMLADŠÍ.. hahaha) bratr lezl trochu na nervy, ale žádné dítě si neprojde v rodině okamžikem, kdy by chvilku v klidu posedělo a nebavilo se po svém. :)
Moje bývalá spolužačka má dva bratry, ale nikdy jsem od ní neslyšela, že by je za něco chválila nebo řekla "Mám ho/je ráda! :)". Sama mi později řekla, že malé děti nemá moc v lásce. Tak to máme odlišný názor. Podle mě je u dětí nejdůležitější nezanedbávat výchovu - věnovat se jim, snažit se je pochopit, mluvit s nimi o různých věcech, pomalým způsobem s nimi mluvit o životě, problémech, radostech, způsobech jak kdo vede život...
Jedině rodiče dokáží dítě uchránit před tím, co by sami nechtěli, nebo by nechtěli aby dopadli nějak hůř než oni sami. Je to všechno součást výchovy a toho, nakolik rodič dítěti naslouchá, kolik mu dává prostoru, o čem s ním mluví, jakou radost s ním sdílejí...

Lola-J
(krásný zbytek dne a já se jedu za hodinku/dvě kochat pohledem na mého nového brášku) :)

 
 

Reklama


Rubriky