Píšu...

School routinee

18. března 2014 v 17:39 | Lola-J
Helloo! :) Jak se vede?
Brr, já pro tento týden mám většinu toho nejdůležitějšího ze školy za sebou. Vlastně ještě přemýšlím nad jedním projektem do školy. Ale občas si vážně kladu otázku, jestli mi to za to stojí. Přijde mi, že dělat něco navíc se už ve škole snad ani nevyplácí... No, aspoň o víkendu musí být už konečně hezky! S další kamarádkou se po delší době sejdeme (haha, mám dojem, že posledních pár měsíců se pořád potkávám se "starými" známými, ale jsem ráda). :) Je bezva pozorovat, kdo se ubírá jakým směrem, sledovat měnící se myšlenky, pohledy na svět. A tak vůbec zase pokecat, vracet se domů s rozmazanou řasenkou... A ne, nenatáčím žádný dramatický doják do kin. Prostě brečím smíchy. Yop, sad story of my life.


Mezi tím vším se s A. zabavujeme ve škole po svém. :D :))
A já ráno nikdy nevím, co s vlasy. -.-




Užijte si zbytek týdne!

Lovely March!

1. března 2014 v 11:49 | Lola-J
Dnes jsem se probudila do krásně prosluněného rána. Věděla jsem, kolik je toho ještě přede mnou, ale to sluníčko mi nějak dodalo energii.

Nějak mi nejdřív ani nedošlo, že už je březen. To je tak super!
Ve svých tabulkách už mám nachystanou záložku s názvem Březen, tak je třeba ji zase zaplnit a únor proškrtat. Plánů mám spoustu, únor se mi zdál jako nějaký jeden hektický týden... uteklo to hrozně rychle. Mimo jiné je březen měsíc, kdy jsem se narodila, takže doufám, že i moje sedmnáctiny proběhnou přinejmenším tak dobře, jako minulý rok. :D Hahah, ještě se musím smát, když si vzpomenu na půlnoční maraton s kamarádkou za autobusem, který jezdí jednou za hodinu. Když si vzpomenu na přeslazené růžové cupcakes, které jsme u nás s kamarádkami pekly...


Během února se toho na mě v oblasti blogu navalilo docela dost. Chci ještě udělat nová videa na YT, nafotit spoustu nových fotek pro další články, pohltila mě vlna nových zásilek, tak tady bude docela rušno! :)

Nová doména?
Taky jsem se setkala s ne úplně příjemnou situací. Už zase. Html tady na Blog.cz je dost omezené, kvůli tomu nemůžu často přidávat, co potřebuji, nefungují některé odkazy, obrázky... a už jsem z toho vážně v koncích. Uvažuji nad založením nové domény, ale přijít o veškerý obsah tady se mi taky nechce...
Chci jen prostě moct dát do hlavičky, po stranách, všude, kde potřebuji, různé odkazy, ikonky. A ty tagy mi pochopitelně na blogu nefungují. Se samotnou stránkou prakticky nemůžu jinak pohnout. Pokud někdo máte s tímto zkušenosti, budu za nějaké rady, tipy v komentářích či mailech moc ráda!

Brali byste, kdybych časem přešla na vlastní stránky?

Nový design
Jak vidíte, pokud patříte mezi pravidelné čtenáře, změnila jsem design blogu! Ten předešlý tu byl dostatečně dlouho, tak musela přijít změna. :) Blog je ještě v rekonstrukci, přiám odkazy na tlačítka a tak dále...

Soutěže
Jsem moc ráda, že zde na blogu máte možnost hrát o báječné ceny! Minule, kolem Vánoc, to byla například soutěž o kouzelné polaroidky Printic dle vlastního výběru zdarma, kde vyhrály 3 šťastné čtenářky. :) Právě teď běží soutěž o kosmetické novinky Bioderma, přihlásilo se Vás zatím skoro 50 a ještě stále má šanci několik z vás - až do 8. března! :-) Tím to ale samozřejmě nekončí - pokud budete mít zájem, budou už brzy další a další zajímavé soutěže!

Přihlašujte se do soutěže o kosmetiku ZDE.

Enjoy MARCH! :)

Silly teeens

17. února 2014 v 20:39 | Lola-J
Tenhle život je zajímavej, svět zkaženej, tak jsme se ze samého smutku s A. vyblbly, vyřvaly si hlasivky u písniček, udělaly si prostě fajn den, šly ven, zavěšené do sebe se sluchátky v uších, za přefalešného zpěvu a luskání prstů a možná i pár udivených pohledů kolemjdoucích, už si plánovaly filmový večer s horkou čokoládou, špagetami a taky pizzou a tak dále.
Něco, co by bylo u mě na denním pořádku, kdyby to byla moje opravdová ségra (nepočítaje radostné dětství v sousedství, kdy to skoro na denním pořádku fakt bylo :D)). S bratrem pravidelně uskutečňujeme tu večerní, žrací, část :D ale chápete - občas prostě potřebujete ještě tu další střelenou dušičku, se kterou si zapláčete, ale taky se upřímně zasmějete, zdrbnete svoje životy, přemýšlíte o všem kolem a vlastně ani nemusíte přemýšlet, protože se vždycky něco najde a je vám jedno co. Někdo, kdo vás bere, takové, jakými jste - jen proto, že to prostě jste vy. :)

Už tolik let. Další věc, za kterou můžu být vděčná.


Don't caaaree, be crazy!






Takže vám přeji, abyste si, pokud možno, užívali tohoto slunného týdne co nejvíc a byli šťastní každou chvilku! :)

Ready for food?

31. ledna 2014 v 19:39 | Lola-J
Obecně miluju pátky. Ale když nikam ráno nemusím spěchat, je pátek ještě o to lepší!

Po nekonečném spánku jsem plná energie vyrazila zařídit nějaké věci, s mamkou jsme pak plánovaly jet ještě někam spolu, když už mám volno... Když jsem ale viděla jak je unavená, nechala jsem ji spát a pak mě popadl nějaký šílený pocit; nasoukala se do tepláků, sebrala vlasy do obrovského drdolu a rozhodla se udělat pořádnou návštěvu své skříně, omrknout zásuvky, prohrabat zapomenuté složky... Našla jsem některé fotky, ústřižky, zápisky, různé papíry... Napadlo mě najednou tolik věcí, že jsem si je musela všechny zaevidovat do nové speciální elektronické tabulky s názvem "Únor".

Zapnula jsem počítač a udělala si čas i na procházení fotek. Je to totiž součástí jednoho z mých plánů - vytvořila jsem novou složku a do ní vyberu fotky s určitým tématem. Co s nimi pak udělám, to se dozvíte pravděpodobně už v březnu! :)
Narazila jsem také na určitá "zákoutí", která mě trochu zarazila - nechci říct rozesmutnila, ale... řekněme, že mě donutila tak trochu přemýšlet. O tom však jindy.


V jedné ze složek byly ještě fotky z prosince... :D O prosincovém brandnooz boxu. Nějak jsem ten článek nevydala, heh.. Bylo to ale kvůli špatnému načasování. Krabice s jídlem přišla dva dny před odletem - a to mi snad věříte, že na dlouhé focení, editování fotek a popisky jsem fakt moc čas neměla. Takže bych to touto cestou teď v lednu chtěla trochu spravit. Zveřejním zatím stručný náhled do prosincového brandnooz boxu (o předchozím -německém- jste mohli vidět článek ZDE). Nenafotila jsem všechny věci, ale to neznamená, že se o nich ještě nezmíním! :D)


Vyfotila jsem i přiložený papír, kde je vidět, co dál bylo součástí obsahu krabice. Šlo o novinky, takže se mezi výrobky objevila nová Kofola, tehdy zimní limitovaná edice medvídků Pom-bär, nové Mentos žvýkačky (btw: ještě některé mám z dřívější velké spolupráce s Mentos, když se měly začít prodávat jejich nové 3D žvýkačky. Hahaha :D), nová káva od Nescafé, nějaké šmakůvky od Chupa Chups, Magister Dark od Stock, nová Fitness snídaně od Nestlé, omáčka Bolognese od Dolmia... a myslím, že i olivový olej, přestože není vyfocen na první stránce přiloženého listu. Nicméně - jelikož jej mám mezi fotkami stejného data a domnívám se, že přišel právě v tomto boxu, dávám ho do tohoto článku. :D Jestli ne, byl v jiném - ale na sto procent vím, že byl od brandnooz! :D






Přiložený byl také časopis Apetit s aktuálními tipy + nějaká slevová knížka. Takže kromě jídla bylo na co se ještě těšit! :-)

Vaření s Knorr!

Dorazil pak ještě jeden brandnooz box, který byl ve spolupráci s Knorr připraven na pořádně velké chutné vaření! Krabice obsahovala novinku: Knorr bohaté bujóny. Takže se těšte i na report z kuchyně tady na blogu, protože budeme společně VAŘIT! :-)


Přiložený byl nějaký letáček a listy plné tipů a receptů na lákavě vypadající pokrmy ve stylu italské kuchyně - s pomocí bohatých bujónů. :) Mňam, mňam!!


Takže v nejbližší době se do toho pustím a těším se, co si společně všechno uvaříme! :-)
Samozřejmě až budu využívat některé ze jmenovaných produktů, podělím se s vámi o neskrývaně upřímné recenze!

Také jste najednou dostali takovou chuť na jídlo jako já? :-)

Keeping calm. Being happy.

28. ledna 2014 v 17:29 | Lola-J
Číslo 2014 vypadá úplně obyčejně a snad i nezajímavě, přesto se rok obsahující tyto číslice začal vyvíjet docela pěkně. Body na mém seznamu věcí pro leden jsou proškrtnuté a snad bych si k nim mohla dovolit připsat i pár malinkatých bonusů..
Taky mám konečně po celém půlročním školním stresu čas na (doufám, že zasloužený) odpočinek.

Soukromý blog nakonec mám. :) Není jako tento, je to spíše něco mezi microblogem a tímto typem blogů.
A... Nebyl to vůbec špatný nápad! Vedu ho trochu jinak, není tam snad nikdo, kdo by mě znal, kdo by věděl, kdo jsem nebo tak. V průběhu dne tam filtruji svoje myšlenky, přání i nápady a vůbec mi nevadí, že je to většinou jednostranný druh komunikace. Je to jako velmi barvitý, ovšem uklidňující, tichý svět. Ticho je také jedna z věcí, kterou jsem za poslední měsíce docela postrádala.

Protože... asi to znáte. Občas je člověku fajn prostě i beze slov. Třeba když jste s někým, s kým si rozumíte, nebo s kým se cítíte prostě dobře, s kým se rádi zasmějete, s kým byste toho byli ochotni namluvit klidně i hodiny a hodiny... stejně má společné mlčení svůj určitý význam.


Jo, trávím tam dost svých volných chvil... ať už jsem šťastná nebo u mě převládá spíše melancholická nálada, můj nikým nerušený koutek tam je. Jsem tam a jsem jednoduše v klidu. Nikam nespěchám a třídím si myšlenky.
Jsem člověk, který se snaží dělat hodně věcí najednou - ne že by mi to nevycházelo - ale o to víc jsem taky ve stresu. Je dobré dělat maximum s dobrým úmyslem, ale měli bychom sami k sobě být trochu ohleduplnější. Neskrývat za to všechno vlastní pocity a měli bychom být upřímní sami k sobě. Dnes jsem se mrkla na to, co vlastně na mém "blogu" všechno je. Musím říct, že mi to pomohlo si uvědomit, že mám mnohem více stránek, na které jsem předtím nebrala ohled a o kterých jsem nevěděla. Zvláštní? Ne. Uvědomila jsem si, že se snažím z hlavy běžně vytěsňovat a přehlížet spoustu věcí. Tím však ničím nejen sebe, ale i okolí.
Myslím, že když v životě něco měníme, není třeba spěchat a řítit se do všeho po hlavě. Nikdo nám nezakazuje klidně začít znovu. Začala jsem sebou a budu pokračovat dál.

Aby svět nebyl plný slepých materialistů, ale taky skutečných lidí.


A taky zlepšuju svůj životní styl. :D Mám hned lepší motivaci, donutila jsem svoje tuky mizet a svaly růst. Mám víc času na čtení, rodinu, po dlouhé době kamarády, na záživnější jídlo... A teď utíkám ještě pryč, budu trénovat svou angličtinu v praxi (ostatně jako každou neděli, ale když je toho učení teď malinko méně, mám čas i teď v průběhu týdne). Možná vám to vysvětlím později. Koneckonců to potřebuji, abych na městském kole po své výhře v anglické konverzaci totálně nezkrachovala. :D (Snad!)

Byee, auf wiedersehen, до свидания, au revoir, mějte se krásně... a to je z mých mnohaletých studijních zkušeností vše. :(( :D
Plánuji ještě španělštinu (pak by snad už neměla představovat problém ani italština). Ale v současné době to vidím tak, že se pak asi vrhnu na skandinávské jazyky. :D

No nic, přežijte školu a ať jste se svým ukončeným pololetím krásně spokojení. :))))

Jak na objemný zimní účes i pod čepicí?

26. ledna 2014 v 9:09 | Lola-J
Co takhle vyzkoušet nějaký krásně provzdušněný zimní účes, který váš vzhled oživí, zajistí příliv naprosto nové energie a všechny kolem okouzlí svou nenucenou elegancí?


Tento článek se opět bude hodit všem slečnám (nejen dlouhovláskám), které mají problém s těžkými vlasy, jež zabraňují jakémukoliv přirozenému objemu. Je na čase tomu trochu pomoct! I s rovnými, věčně zplihlými vlasy lze vytvořit neodolatelný mladistvý look překypující zdravím a leskem.

Teď v zimě bych to určitě viděla na rozpuštěné vlasy plné života, které ani po sundání čepice neztratí svůj tvar. Proto využiji jednoho ze svých nejoblíbenějších pomocníků za poslední dobu - stylingovou sadu Volume Multiglam od Rowenty.

Hned po umytí vlasů se speciálními nástavci vykouzlím přesně takový účes, jaký potřebuji. Mým cílem je mít ideálně rovné vlasy, kratší pramínky lemující obličej přirozeně zapracované do zbytku nadýchaného účesu, nadzvednout vlasy už od kořínků a v chladných teplotách neztratit tvar.

Zní to trochu jako úkol pro stylisty celebrit? Kdepak! Tajemství se ukrývá v ionizaci pro hebkost, keramických lopatkách přizpůsobených různým typům vlasů a v střídání teplot vzduchu. A to vše jen za pár minut - za což jsem nesmírně vděčná, protože nerada ztrácím u zrcadla zbytečně moc času.


1. Možnost - ideálně rovné!

Vše, co budeme potřebovat je:
Rowenta MULTIGLAM s 5 nástavci
2 malé sponky

Krok 1: Vlasy předsušíme nástavcem na koncentraci vzduchu.

Krok 2: Horní polovinu vlasů si sepneme skřipcem a spodní část jen jemně usušíme a šetrně rozčesáváme větším keramickým termo-kartáčem směrem od kořínků.

Krok 3: Použijeme žehlicí desky a vlasy ideálně poté narovnáme.

Krok 4: Horní polovinu rozčešeme a sušíme trochu rychleji, kořínky můžeme nechat ještě vlhké, protože na ně použijeme speciální nástavec Rootlifter, který zaručí dlouhotrvající objem i pod čepicí.
Bereme pramínek po pramínku a pár sekund na ně necháváme působit horký vzduch proudící mezi
keramickými lopatkami (viz video).

Krok 5: Opět žehlicími deskami vlasům pomůžeme k bezchybnému rovnému vzhledu.

Video:


Krok 6: Použijeme 5. nástavec - menší kartáč, se kterým provedeme konečné zapracování předních pramínků do účesu tak, aby působil upraveně.

Krok 7: Postup je až do této doby stejný jako na videu, rozdíl bude pouze v poslední úpravě za pomocí sponek. Vezmeme ještě pár předních pramínků kolem obličeje a sepneme do jemných obloučků nad ušima a tím objem ledabyle podtrhneme.

2. Možnost - romantické vlny!

Pokud však máte chuť a čas, můžete si po těchto úpravách vytvořit slušivé vlny - už suché vlasy natočte na klasické natáčky, zapleťte do copánků nebo smotejte do drdolu a po hodině/dvou je rozpusťte. Až na žehlení docílíte objemu od kořínků stejně. Výsledek bude vypadat takto:


Doufám, že se vám nápady líbily a už brzy někoho stejně tak šikovně - rychle a efektivně - s pomocí šikovné sady Multiglam pro hvězdný look okouzlíte! :-)

Winter outfit: It was snowing...

3. ledna 2014 v 19:09 | Lola-J
Nechce se mi věřit, že ten čas opět tak rychle utíká. Po víkendu do školy... a jak jsem se dívala, čeká mě spoustu písemek, pololetky, případná zkoušení... Brr! Zřejmě to máte stejně. Takže dnes jsem si dávala do pořádku všechny věci, vyzbrojovala svůj mozek do školy, připravila nové články na Krásnou, tak snad si počtete... :-) Teď přidávám slíbené fotky zimního outfitu - z doby, kdy ještě byl sníh. Respektive - z doby, kdy nečekaně napadl a stejně tak nečekaně pak i zmizel.
Užijte si poslední dny prázdnin! ♥





The magic of Christmas and New Year!

1. ledna 2014 v 19:10 | Lola-J
Řeknu vám, je paráda být zase doma! Chtěla jsem držet svého nejmladšího brášku (F.), obejmout mámu a tak vůbec - být zase doma se všemi. Ale nechtělo se mi ani odjíždět od ségry (S.). Nejradši bych spojila všechny kontinenty světa a měla všechny blízko u sebe.
Ovšem to je na tom to kouzelné. Člověk si možná váží více věcí tehdy, když vidí, že není snadné je všechny hned mít. A když postupně za ten rok probourává ty zdi, které jej dělí od jeho cílů, je z nich pak mnohem nadšenější. Ty chvíle jsou vzácnější, zážitky intenzivnější a vzpomínky o to krásnější.


Vánoce jsem tedy strávila v Paříži s druhým bráškou (T.) u ségry a jejího přítele. Ti dva uvažují snad stejně, sdílejí podobný smysl pro humor, cíle, zájmy... A právě díky neustále dobré náladě jsme měli tak úžasnou atmosféru! Všichni jsme si neustále povídali, zamýšleli se i smáli (během těch dní zazněla ruština, francouzština, angličtina, čeština... bylo to takové multikulturní složení :D). Byly to moc pěkné, trochu netradiční, Vánoce! :)


V průbehu prvních dní jsme chodili obdivovat umění, prolezli různé zajímavé historické stavby. A tak jsem využila příležitosti a prohlédla si svýma očima například i Notre Dame (kde jsme byli 24. 12. dopoledne a zrovna tam probíhala vánoční mše), na nějž jsme nedávno ve škole narazili a uváděli si na něm různé rysy gotiky.
Navštívili jsme muzea, prošli jsme si centrum, prodírali se davy lidí, zavítali do suprových kaváren, na které se stály fronty až kdovíkam, sypali ze sebe šílené množství myšlenek, zážitků, které jsme jen tak shrnout do zpráv za ty dlouhé měsíce prostě nemohli. Když jsme si vzali na cestu nějaké francouzské bagetky, obdivovali jsme rozlehlé parky, krásné zdobené stavby...
Pak jsme se vraceli k ségře domů a koukali na večerní zářivé město, z dálky vykukovala osvětlená Eiffelovka a ze svého vrcholku vrhala světlo na okolí. Byly to kouzelné chvíle. :)

Ale detailněji popíšu některé části až později. :) Teď bych prostě ráda řekla, že jsem moc vděčná za to, jak se nakonec rok 2013 vyvinul.

Musím říct, že utekl nějak rychle. Za ten rok jsem potkala spoustu různých zajímavých lidí, posbírala nové zkušenosti, v lecčem se zlepšila a spoustu věcí přehodnotila. Rok 2013 mi mnohé dal, pro mě byl jeden z nejlepších. Byl to rok, kdy se mi opět o něco víc pootevřely dvířka do budoucnosti a já mohla udělat další krok dopředu. Jsou věci, které bych možná i vrátila a udělala něco jinak. Ale s postupem času vidím, že vše má svůj důvod. A i na konci se může vše, co se nám teď nezdá úplně skvělé, obrátit. Vím, že to tak je. :)


Celý ten rok jsem se bohužel neviděla se sestrou... ale hlavní je, že jsme teď všichni zdraví, šťastní! A že teď jsme s S. spolu byli s T. dokonce i na Vánoce! :) Druhou polovinu prosince mám obecně ráda a celý rok se na ni těším. Prostě vypnu a užívám si toho času, světýlek, atmosféry... a jídla! Hahahah.
Ne - naše Vánoce nebyly o strašlivých rybách plných kostí (které, co si budeme nalhávat, nikdo nemá tak úplně v oblibě :D ), o prohnutém stolu a tunách cukru. Jídlo bylo netradiční a úžasné, ale všeho s mírou. Nepatřím k zastáncům toho, aby se na pár dní v roce soutěžilo, komu praskne dřív břicho. :D Pak se akorát všichni stresují, že toho polovina zůstala na stole a cpou to do sebe dál.

Zkrátka i těch pár dní po Vánocích bylo nezapomenutelných! Rozhýbali jsme svoje žaludky a brečeli smíchy v Disneylandu, zkusili báječnou čokoládu v Belgii... a zase se rozloučili. :(


A když měl přijít (31.12.) ruský Děda Mráz, byla jsem už zpátky doma s rodiči a brášky a připíjeli jsme si na uplynulý rok, jeho neuvěřitelné náhody, zážitky a na ještě lepší pokračování! :-)

No, období kouzel a radostí už "skončilo", tak za pár dní zase do školy!
Pardon, nebyl účel vám zkazit náladu - řekla jsem, že máme přece ještě PÁR DNÍ! :D :)


Tak doufám, že jste do Nového roku 2014 vkročili správnou nohou a pro vás bude jedním z těch nejlepších! :-)

Tutorial: Jak na účes plný objemu? Pro zplihlé, dlouhé, rovné vlasy

8. prosince 2013 v 17:39 | Lola-J
V jednom z předchozích článků jsem vám představila novinku od Rowenty - Volume Multiglam (odkaz - zde).
S ní už brzy uvidíte i krásný elegantní účes. Ale ještě předtím bych vám ráda ukázala nejjednodušší a nejpraktičtější variantu, s jakou můžeme docílit perfektně objemných, nadýchaných, lesklých vlasů. Pokud se svými vlasy nic nedělám, mám je věčně zplihlé a rozhodně nejsem kvůli délce v tu chvíli nadšená. Ale co takhle podtrhnout svou délku vlasů a trochu je "provzdušnit? :-)

Video: ZDE!

Zde je první video. :-) Doufám, že se vám tip na úpravu vlasů bude líbit, protože je naprosto jednoduchý. Nepotřebovala jsem žádné stylingové přípravky, nedevastovala si vlasy tupírováním ani neoblíbeným rozčesáváním mokrých vlasů. Vše šlo naprosto snadno s 5 nástavci kulmofénu Volume Multiglam, které vlasy jednoduše upravovaly.


Díky ionizaci jsou nyní vlasy lesklé, bez statické elektřiny a připravené ke snadné manipulaci. Vyvarovala jsem se krkolomnému držení fénu a kartáčů v obou rukou a rychle a bezbolestně vlasy předsušila, rozčesala, přidala jim na objemu, vyžehlila a přirozeně na závěr upravila.

Jak se vám stylingová sada líbí? :-)

Write for real readers! ♥

1. prosince 2013 v 17:59 | Lola-J
Je až neskutečně úžasné mít ve svém životě nějaký určitý prostor, který sdílíte s dalším okruhem lidí. Lidí, které znáte jen přes internet. A možná je ani neznáte. Nevíte, kdo všechno vás ještě může číst. Píšete a počítáte s tím, že cokoliv, co ze sebe vypustíte, si může pročíst naprosto kdokoliv a kdykoliv. Vzpomínám si, jak jsem s blogem začínala asi tři/čtyři roky zpátky a přála si, abych mohla svoje myšlenky sdílet s co nejvíce lidmi. Blog se nějak rozjel, začala jsem psát na weby, zvyšovat aktivitu svého blogu a nacházet zde nový prostor, který je dnes už takřka mou nedílnou součástí života.

Díky blogu jsem poznala nespočet zajímavých lidí, se kterými bychom si mohli povídat hodiny a hodiny. Díky blogu jsem si splnila pár svých malých přání... Ale tím to rozhodně nekončí! Mám toho v plánu hodně, doufám, že přemůžu čas a budu chrlit všechny nápady, které se mi kupí v hlavě a rychle je zpracovávat. Že budu moct své čtenáře pokaždé obohatit o něco nového, o nové články, nápady, fotky, poznatky, videa! Cokoliv!...

Dopis od čtenářky D. (Doufám, že se také brzy uvidíme!♥) :)


Když jedu ráno do školy, když se zrovna o přestávce neučím, když večeřím, ať jdu kamkoli, stále přemýšlím o tom, čím vším mám v plánu blog zahltit, myslím na to, jak se odvděčit čtenářům za to, že mě čtou, že mě podpoří milou zprávou nebo dokonce.. i osobně! :)


V Brně jsem se setkala se čtenářkami, které mě už znaly i od vidění a zároveň čtou můj blog. Teď nedávno jsem se ale setkala ještě se čtenářkou E., která vážila do Brna dlouhatánskou cestu z druhého konce ČR. Svoje setkání spojila i se zpěvačkou Mistou, o které také můžete vidět na mém YouTube kanálu video (z návštěvy Free rádia). :)

Když mě E. na internetu našla, čas od času jsme vedly tak dlouhé konverzace, až jsme se setkaly. :) Je to především silná holka, nehledě na nástrahy tohoto světa zůstává osobou s křidýlky a se sny, pro které existuje síla, aby se splnily! Jsem moc ráda, že jsme spolu mohly strávit tu chvilku, popovídat si i live a navzájem se povzbudit!


Moc doufám, že se ještě někdy uvidíme a že budu moct strávit skvělý den ještě s mnoha tak otevřenými a báječnými lidmi. S takovými, kteří mají víru, ochotně se jí drží - a nepustí! :) Tak jako E.!♥ Moc ráda jsem Tě poznala. :)

REVIEW: 2 Brandnooz boxy z Německa! (rozbalování)

28. listopadu 2013 v 18:59 | Lola-J
Jupí! Dnes vám přináším náhled do toho, jak vypadaly novinky, z čeho se asi skládá brandnooz box a co všechno můžeme čekat v těch českých! :-) Přišly mi totiž nejdřív dva super-těžké boxy plné jídla od našich sousedů z Německa. A co konkrétně v nich bylo, vám na následujících fotkách hned ukážu.

Pokud patříte mezi ty, kteří o brandnooz boxu snad doposud ještě neslyšeli, navštivte TENTO článek, kde zjistíte, o co že to vlastně jde. Ať jste v kurzu! :-)

Doufám, že si užijete rozbalování boxu stejně, jako jsem si ho užívala já! Jídlo nás koneckonců všechny spojuje a objevování značkových novinek je o to radostnější! :-) Produkty už prochází mými všemožnými testy a budu vám přinášet pravidelné reporty o vyzkoušených výrobcích.


Tak jdeme rozbalovat!... :)





1. brandnooz box:








Byla jsem velmi příjemně překvapená, výrobky se dají využít prostě vždycky! Už se těším na šťavnaté saláty s olivovým olejem, božské lasagne, ranní milkshake, vitamín C, bohatou rychlou polévku na oběd a nebo na sladké prohřešky mixu oříšků s čokoládou a třeba i Afri colou! :-)

V každém boxu tedy, stejně jako u různých malých krabiček krásy a podobně, budou k dispozici seznamy výrobků obsažené v daném balíčku. Vše bude detailně popsáno a ke všemu bude uvedena i cena... Milá slova do začátku a uvedení složení balíčku ještě doplní třeba i nějaký časopis, letáčky, užitečné tipy a jiné zajímavé počtení... :-)

2. brandnooz BÄCK box (pečení)












Speciální boxy? No proč ne! :-) Když už se blíží ty Vánoce a sladkostí čas... Hahahah, vážně. Jsem unešená z rozmanité nabídky lákavě vypadajících vtipných sušenek, různých zdobítek, také mouky, dalších sladkých maličkostí, které Vánoce dělají ještě kouzelnějšími. V balíčku opět byl přehledný seznam atp.


Áh! Musím jít do kuchyně, úplně mi po napsání tohoto článku vyhládlo. :)

Jak se vám líbí (zatím Německé) Brandnooz Boxy? :-)

NEW IN: Rowenta Multiglam!

16. listopadu 2013 v 11:29 | Lola-J
Mám takový dojem, že poslední dobou mám na blogu snad samé dobré zprávy! :D Tentokrát se ale bude dnešní článek týkat především holek, protože půjde o vlasy. A teď se podržte, zkouším novinku od světoznámé značky Rowenta, kterou je Multiglam. Toto bílo-fialové kouzlo nabízí 5 snadno vyměnitelných nástavců, díky nimž je možné docílit úžasného objemu a bezchybnosti během několika minut bez složitého tupírování, dlouhého nahřívání...
Jsem moc ráda, že konečně mohu vyzkoušet něco takového, protože mým těžkým dlouhým vlasům jen tak něco nepomůže. Moje vlasy jsou sice od přírody blond a rovné, ale ráno je mám takové všelijaké - trochu pokroucené a hlavně zplihlé. Vypadá to strašně, ale brzy vám ukážu, jak jsem si (nejen) s tímto problémem díky Multiglamu poradila. :-)

V tomto článku vám ze všeho nejdříve volume-MULTIGLAM představím. :-)
Multiglam nabízí kompletní styligovou sadu pro takové jemné vlasy, jako mám já. Jak jsem se zmínila, nástavců je 5:


- exkluzivní nástavec Rootlifter s keramickým povrchem - Jak už název napovídá, tento nástavec vlasy díky keramickým lopatkám rozčísne a nadzvedne skutečně už od kořínků. Přístroj se po zapnutí okamžitě nahřívá a vlasy tak teplým vzduchem krásně profoukne. Pak už jen stačí přepnout na studený vzduch, aby se objemový efekt nevytratil...


- velký kulatý termo-kartáč (38 mm) - pro maximální lesk je nutné vlásek po vlásku rozdělit a udat vlasům správný směr. Tento kartáč mě překvapil svou lehkostí i precizností, s jakou o vlasy pečuje, když je vysouší a zanechává je hladké. Vlasy už nebyly tolik hrubé.


- malý kulatý kartáč (20 mm) - Těsně předtím, než jsem odešla pryč s natočenými vlasy jsem přemýšlela, jak jim dodat jednotnější tvar. Tento menší kartáč mi je opatrně rozčísl a natočil přesně tam, kam chci. Vlasy se do sebe přirozeněji zapracovaly a výsledek byl úžasný. :-) Ideální je například i pro dotvarování ofiny apod.


- žehlicí desky - Proč skrývat svou délku vlasů, když je tak snadné je zvýraznit? Žehlicí desky využívám vždy, když spěchám s rychlým dosušením vlasů a ideálním narovnáním. Opět díky horkému vzduchu nemusíme čekat, než se žehlička nahřeje a vlasy můžeme hned upravit.


- koncentrátor pro vysoušení - s tímto nástavcem si rychle vlasy dosuším, abych s nimi pak mohla snadněji manipulovat.


Sada je vymyšlená skutečně pěkně, jelikož právě díky tomu moje vlasy vypadají upraveně a přitom naprosto přirozeně. Molekuly vody ve vlasech jsou koncentrovány a díky ionizaci je sníženo vlnění vlasů i statická elektřina.
Hodně mě těší, kolik času s Multiglamem ušetřím. Na přístroji mám 2 rychlosti, s jakou horký vzduch může působit na moje vlasy. Pak ještě samozřejmě nesmí chybět chladnější vzduch, který výsledek zafixuje. Úprava je rychlá a snadná.

Už brzy přidám i konkrétní návody a tipy na účesy, které se vám, doufám, budou líbit! :-)

Jak se líbí tato propracovaná sada vám? :-)

Blue/green hair

13. září 2013 v 14:50 | Lola-J
Občas vás vaše kamarádka přivede na nějaký bláznivý nápad. Respektive, pomůže vám ho zrealizovat, protože nejspíš podvědomě tuší, že jste o tom jako malé dítě snad nejmíň tisíckrát přemýšleli. A tak jsme skončily v koupelně, která byla za chvíli asi tak modrá, jako moje vlasy. Tedy jen jejich část.
Docela jsem se toho bála, protože po 16 letech života, kdy moje vlasy zažily maximálně nějaké to zastřihnutí konečků, jedno žehlení či kulmování, je tohle docela změna! A jaká byla moje první reakce? Podívala jsem se na sebe do zrcadla - už s vysušenými vlasy... A vydala jsem ze sebe jakési podivné zavýsknutí. Wow!
Později jsme si šly někam sednout a prohlédly jsme si svoje ruce. Byly nasáklé barvou jako houby! Hahahaha. No a ještě později se moje vlasy rozhodly si zahrát na chameleona nebo tak něco. Byla to krááásná zelená! :D




Všem překrásný pátek! :-))

Day by day...

25. července 2013 v 21:00 | Lola-J
Navazuji na svůj předešlý článek zde: An awesome week with Americans! :-) a přidávám mnohem více fotek s komentáři. Chtěla bych poukázat na atmosféru, přiblížit vám, co se dělo a s těmi, které jsem měla možnost v tom úžasném týdnu poznat, zavzpomínat...

Každý den jsme měli plně nabitý program. První dva dny jsem si myslela, že už snad uběhl celý týden! Ráno jsme po vydatné snídani měli 4 hodiny ve svých angličtinářských skupinkách. Tam pro nás vedoucí skupinky vymysleli nějaké téma, hry a tak jsme se neustále cvičili v angličtině. Jsem moc ráda, že to nebyl takový ten klasický úkaz školních hodin, ale učili jsme se i formou her. Dopoledne utíkalo rychle, poté následoval oběd. Asi hodinku jsme pak všichni jídlo trávili a šli hrát hry. Skupinky mezi sebou soutěžily. Bylo super se vždy domlouvat na strategiích, smát se, když jsme běhali s balonky s vodou nebo sráželi flašky tenisovými míčky v silonkách. :D O zábavu nikdy nebyla nouze!

Jeden z těch dní jsme pak po snídani šli na výlet. Byla jsem nadšená, protože i když bylo vedro, cesta přírodou byla svým způsobem osvěžující. Svezli jsme se vlakem do nedaleké vesničky a šli. V průběhu cesty jsme samozřejmě hráli ještě další hry. Jednou z nich byla hra, kterou hrály všechny týmy - "klíšťata", ale vhodnější by bylo podotknout, že jde jen o 6 kolíků na prádlo, které jsme potají věšeli jeden na druhého. Hahah.
Prošli jsme i lesem, viděli menší vodopády a očima hltali tu krásu kolem!

Večer jsme se obvykle po večeři všichni sešli ve velké jídelně a zpívali jsme. K písničkám jsme přidali i pohyby a výsledek byl prostě parádní! Poslouchali jsme i výklady různých pasáží z Markovy knihy, abychom je správně pochopili. Hned poté jsme měli ještě zhruba hodinku nepovinné diskuzní skupinky se svými týmy. Z naší skupiny jsme tam byli vždycky všichni. Bylo zajímavé si poslechnout názory ostatních a položit i své otázky, na které vždy byli všichni ochotni najít odpověď. Jeden takový večer byl pro naši skupinku velmi výjimečný.

Jeden z členů přišel a svěřil se nám se svým problémem. Když všechny karty vyložil na stůl, každý přemýšlel. A hned v tu chvíli jedna z vedoucích týmu otevřela část svého příběhu z minulosti taky. A víte co bylo zvláštní? Když to popisovala, šlo vlastně o úplně stejný příběh. Přesně popsala nevyřčené pocity toho člena skupiny a řekla, jak to celé dopadlo. Neskutečně mu tím pomohla. Dodala mu odvahu a dokázala poradit. Náhle jsme si všichni uvědomili, že vše do sebe zapadá. Sedíme tu, abychom každý našli něco, co jsme postrádali. Abychom mohli najít dílek "puzzle" do naší životní skládanky.
Zkusme říct, že jde o další shodu náhod! Nejde. A vše má svůj důvod. Opět, stále, pořád. ....:)










Chci spát a vidět lidem do hlav.

11. května 2013 v 16:39 | Lola-J
Provází mě naprosto nepopsatelný pocit. Neznamená ani tak smutek, jako spíše skryté štěstí.


Poslední dobou to nemám zase tak úplně v rukou. Jednou se rozhodnu, že půjdu spát dřív. Ale nakonec se začtu do něčeho takového, jako je zsv, napadne mě kupa dalších otázek a pak jen... "To už je 23:55? Nevadí, do půlnoci mi ještě zbývá 5 minut. Rychle usnu a zítra spánek nějak doženu."

V posledních dnech ale dlouho přemýšlím, i když se snažím prostě vypnout a spát. Za 10 minut se přistihnu, jak jsem zase myšlenkami jinde. V průběhu dne totiž není skoro vůbec čas řešit svůj vlastní, osobní život.
Radši se ani nedívám na hodinky. Přetáhnu si peřinu přes hlavu a pak se přetočím na stranu. Asi po třetí otočce můj mozek konečně uzná za vhodné si dát šlofíka. Paráda!

Uprostřed toho, kdy se mi zdá o tom, jak se mi plní různé sny a čekám na to, co se stane dál, mi zvoní otravný budík. Automaticky mi vystřelí ruka k polštáři a prst budíček naučeným pohybem vypne. Do jedné minuty jsem na nohou. Fakt jo. Dokážu sama sebe totiž uklidnit milou lží, že odpoledne mi nic nezabrání zavřít se v pokoji a usnout.

Co je ale fakt, že se mi občas daří dopřát si spánek ještě před 11. A mám radost z toho, že všechno za ten den můžu stihnout. Že škola jde dobře a nepřekvapí mě. Blogu se můžu věnovat docela pravidelně. A svoje malé "předsevzetí" ohledně stravy odpoledne a večer taky dodržuji. Všechny akce se mi taktéž daří stihnout. A tyhle věci obecně, můžu prohlásit, že mám pod kontrolou. Vlastně, kdybych to vzala všechno kolem a kolem, je asi všechno ideální.

Ale...
Onen pomyslný kámen na srdci tvoří lidské vztahy. Asi to nejtěžší na světě vůbec.

Jsem často rozhozená z toho, jak se někteří lidé tváří jednu chvíli poměrně lhostejně - a v další chvíli zjistíte, že to tak vůbec není. A naopak. Nicméně o tom všichni mlčíte. Jako by to bylo nějaké tabu. Možná je. Nějakým nedopatřením se lidé přestali ptát. Jeden druhému dávat upřímné odpovědi.

Zůstala mi kupa vzpomínek. Vše je jinak. Kdo ví, jestli se chvíle v našem životě někdy zopakují, zlepší... Nebo se vše děje proto, aby v budoucnosti mohlo být líp?

Má všechno svůj důvod?

Vlastně NE tak úplně dokonalé přání...

3. května 2013 v 18:09 | Lola-J

Často když mi hlavou proletí vzpomínky, usměju se, nebo se naopak pohoršeně zahledím do dálky. Pravda ale je, že nic není náhodou, všechno má svůj důvod... Ale to jsou jen okamžiky, zlomky sekund. Přesto to ovlivní vaši budoucnost. Přemýšlím nad ní mnohem víc.


Co ze mě bude, až vyrostu?
Nedávno jsme měli ve škole hodinku povídání o Facebooku. Pochybuji, že tichý uspávací hlas toho pána někdo tak dobře slyšel, aby si odnesl z hodiny alespoň půlku informací. Nicméně v průběhu toho jeho výkladu, kdy mluvil o flow, jsem došla na to, že mám sklony k workoholismu. Ne, nebyla to pro mě novinka.
Ale trochu jsem se nad tím pozastavila.

Mám kolem sebe spoustu lidí, z nichž s mnohými jsem vlastně skoro denně v kontaktu. Každý z těch dospělých - alespoň z nějaké části - mi je takovým malým vzorem, inspirací pro mou budoucí práci. Mám nějaký určitý sen, cíl. Sbírám zkušenosti, snažím se to nacpat do svého života už teď. A jsem za to ráda - a kdybych měla ještě více času, s radostí ho tomu všemu budu dál věnovat.
V životě je také rodina. Kamarádi. Okolí, se kterým máte nějaké společné zájmy. A lidi, se kterými ani nejste přátelé. Prostě se ve vašem životě objeví, udělají tam s prominutím bordel, a pak zase mizí... Smutné. Směšné.

Zdroj: internet

Rozhodla jsem se odstartovat novou, jistější etapu života. Ve které se konečně dokopu ke zdravějšímu a rozvážnějšímu stravování (jde mi především o odpolední hodiny až noc). A vůbec, zbavím se všech problémů v mém životě postupně.

U jedné extrémně zdravé večeře mi hlavou běhaly strategické myšlenky - od těch, které se týkají mé fyzičky, přes vztahy a blog až po studium a budoucí povolání.

Skutečně jsem se zarazila, když jsem si uvědomila, s jakými myšlenkami jsem před nějakou dobou žila. Dokázala jsem se obětovat mnoha nesprávným lidem. Tolik času, tolik energie... Ne všichni to mohli ocenit. Nevadí, teď jsem dostala čas si to všechno uspořádat. Srovnat. A definitivně se rozhodnout.

Zdroj: internet

A vraťme se k mé hlavní otázce. Teď už totíž vím, co mám dělat s tím vším, v čem jsem měla zmatek - v lidech, a tak vůbec... Mezitím jsem však žila v představě, jak se za pár let odstěhuju, budu mít větší prostor, čas a pořádek v životě. Všechno bude super, vystuduji, vklouznu do světa, kde vše záleží na vašem vlastním úsilí, s časem pak budu mít i svou rodinu, spoustu příbuzných, radostí... zkrátka dokonalý, naplněný život!

Pak se mi v hlavě vyrýsoval docela až "děsivý" scénář: strohá žena v černém business kostýmku, s odporným ulízaným blonďatým drdolem na hlavě a brýlemi... takové ženy, která se oddala nějaké její představě o ideálu víc než její šanci prožít reálný život.

Uvědomila jsem si, že ta sladká vidina samoty a její sebejistoty se mi ani trochu nelíbí. Že časem bych mohla přijít o vše, co je mi blízké, promrhat vlastně celý život hnaním se za něčím, co je... nic. To "nic", o kterém si pořád myslím, že ze mě udělá snad nejšťastnějšího člověka na světě. Což si mimochodem myslím stále. (Je těžké takhle mluvit o věcech, které jsou mimořádné, nevšední... a pro mě cenné.)
Ale čeho tím dosáhnu VE SKUTEČNOSTI?

Ne, neříkám, že se chci vzdát svých snů a možností. To ani náhodou. Budu se jedině ve všem víc snažit, zlepšovat, abych si pro to doopravdy došla. Ale až budu vážně dospělá, nechci, aby tyto myšlenky zůstaly jen vzpomínkami na planou polemizaci o životě.

Nechci ve 40 zjistit, že kolem nemám vlastně nikoho. Jen odškrtnuté políčko s nějakým přáním.

Chci po boku mít lidi, se kterými se budeme moct o všechno navzájem dělit. Abych měla to, o čem jsem vždycky snila. Ale i to, bez čeho člověk existovat nemůže. Abych zároveň měla radost ze sebe a svých blízkých. A já se sakra budu snažit, aby to tak bylo.


Kousek z jedné mé školní fotky...

Teď jsem ale naštěstí tady. Je mi sice jen 16, ale nezapřu, že o tom, co jsem tady z části popsala, často přemýšlím. Člověk nechce ztratit jedinou sekundu, minutu, hodinu či den. A proto doufám, že se za pár let vydám správným směrem.
Život je dar. Je dán náhodně a jen někomu.

Je třeba si ho vážit. :)

Jaké je vaše přání, o kterém často přemýšlíte?

Deník bloggerky: Ze zákulisí SuperStar! - 1.část

27. dubna 2013 v 17:09 | Lola-J

Konečně přichází na řadu článek výhradně pro můj blog - o tom, jak jsem se dostala na SuperStar, jak to tam vypadalo... zkrátka vše do detailu: od začátku až do konce! :-)

V Praze na Barrandově, ateliér - SuperStar

Dopoledne až odpoledne, 21.4.2013

Cestou do Prahy jsem se ještě zamyslela nad otázkami pro případné rozhovory. S M. jsme poslouchaly písničky, smály se internetovým postům, narazily na pár aktuálních článků o SuperStar a... opět se cpaly jídlem.
(Mé nové video ze dne v Praze + Ewa Farna, rozhovor. :)) ZDE - na YouTube.
Dorazily jsme, odložily si věci v bytě, načerpaly sil a šly nějak hezky zabít čas. Prošly jsme se po Praze, získávaly ze sluníčka novou energii a inspiraci. Ve městě se nám nepodařilo potlačit nutkání hodit do sebe něco hříšně nezdravého... Pobrečely jsme si smíchy a byl čas jet.

Večer

Za těch přiblblých úsměvů a spikleneckých pohledů, které jsme na sebe s M. po cestě házely, jsme se vydaly metrem na hlavní místo dění. Směr - ateliéry NOVY. Ještě několikrát jsem si pro jistotu přečetla instrukce z redakce. I sebemenší nervozitu vystřídal malý záchvěv hněvu, když se pak při přestupu nahrnulo do autobusu šílené množství lidí. Jestli si pamatujete scénu z Harryho Pottera, kdy se čarodějnický autobus rozjel a zase zastavil a Harry se připlácl obličejem ke sklu... v tom mém případě to vypadalo opravdu velmi podobně. :D

Jak jsme se dostaly dovnitř a obešly fronty lidí


Dorazily jsme k budovám Novy a blížily se k ateliéru, kde se měla natáčet SuperStar. I v pozdních odpoledních hodinách bylo horko a před očima nám narůstala velká množství lidí. Tak. A teď najdi ochranku.
Krásným velkým obloukem jsme s M. obešly ty udýchané davy diváků a blížily se ke vchodu, odkud nás nasměrovali do dalšího vchodu pro média a novináře. Byl schovaný někde za rohem a tam bylo už znatelně méně lidí. U vchodu stáli další dobří pánové... Jo, těžko vám někdo začne věřit, že v 16 letech máte něco společného se vstupem pro novináře.

Vysvětlila jsem vše podle instrukcí, odkázala jsem se na koordinátorku, která má na starosti novináře. A jediné, co se pohlo, byl jeho kolega, který šel někoho z toho oddělení najít. Nakonec se objevila i PR koordinátorka se slovy: "Á! Ty budeš ta blogerka." Podaly jsme si rychle ruce a představily se. "Jojo. Vše v pořádku, můžete jim dát pásky." A tak jsme s M. dostaly černé pásky a paní nás vedla do zákulisí.

V zákulisí SuperStar

Kupa lidí pobíhajících kolem... rozhlédla jsem se na jednu, na druhou stranu. Zahlédla známé tváře a už jsem zleva slyšela povědomý hlas, který patřil editorce webu Krásná.cz. Pozdravily jsme se a rychle prohodily pár slov. O tom, že se mrkneme na živá vystoupení a po skončení se vydáme zpátky do zákulisí, protože v tom okamžiku se ze všech stran nahrnou novináři a fotografové. Obecně si z této první návštěvy zákulisí pamatuji asi jen pár sekund, několik tmavých okamžiků. Pohled na maskérnu, lidi... Celý ten mediální ruch najednou na člověka příšerně dolehl.




Účinkující v průběhu reklamy, o přestávce.

Měly jsme se posadit do druhé řady pro novináře (před námi totiž bylo místo pro fotografy). Kolem bylo skoro prázdno, v horních řadách chodilo pár lidí a vybírali si místa, kam si sednout. Ještě jsme měli příliš hodně času do přímého přenosu. Za povídání jsme se rozhlížely s M. po sále, měly čas si v klidu prohlédnout poloprázdný prostor, nachystané osvětlení, kamery... Diváci se už začínali hrnout po schodech nahoru... a vybírat si místa k sezení.
Prostor kolem najednou vůbec nebyl tak velký, jak se zdá v televizi. I přesto se nás tam vešlo nějakých 800/1000.

Řady se začaly plnit. I pár fanoušků Jardy Smejkala hledali místo. Usadili se vedle nás - na lavičku s nápisem PRESS. Ovšem skoro okamžitě se objevily koordinátorky z Novy, které jim vysvětlily, že druhá řada je určená pro novináře. A to nechápavé gesto - ruka ukazující naším směrem - jednoho z fanoušků bylo doprovázeno otázkou: "A ty dvě jsou snad novinářky?"


Tak fajn, bylo by dobré si zvyknout a nepřistihávat se, jak na tu stranu vrhnu vždy udivený pohled, když se někdo na něco takového zeptá... Být teenager má i své (ne)výhody.

V příštím článku na tebe budou čekat zajímavá fakta, jak probíhalo samotné natáčení, co se děje v průběhu přestávek, co mohlo uniknout divákům u obrazovek, fotky... a spoustu dalšího! :-)

"Jé, před minutou ti ještě bylo 15!"

30. března 2013 v 21:30 | Lola-J

Zdálo se vám někdy, že v noci utíkáte?
Já fakt utíkala. :D Toto je fotka, kde mě můžete vidět o půlnoci a pár sekund po běhu, jaký jsem snad za celý život ještě neabsolvovala. A řeknu vám, utíkat do kopce, slyšet jen klapání bot za tiché noci a zatímco všichni spí, dohánět autobus byl docela záhul.

27. 3.
Po dlouhé době jsme toho měly s holkama dost co probrat, zdrbnout půlku školy a zkrátka si tak nějak vydechnout... Ne, to berte s rezervou. :D Většinou se naše konverzace od vzpomínek stáčely k aktuálním tématům, klasickým teenagerským poznámkám a retardovanému smíchu tuleně plácajícího se do stehen. Udělala jsem pro jednou zase výjimku a po dohadování, kdo dopije kofolu jsme se přesunuly za další částí večerního programu.
Ten jsme si užily po svém, viděly se se spoustou starých známých, vyblbly jsme se, vysypaly ze sebe nekonečné množství informací za předešlé týdny a měsíce.

Taková filtrace je občas fajn. Kolem necítíte žádné napětí, žádnou faleš, jen naslouchající lidi, kvůli kterým máte hned lepší náladu a otázky se začnou řešit rychleji.

Víte, dlouhou dobu jsem nad tím přemýšlela. Ráda bych to teď řekla: nikdy totiž neklesnu natolik, aby mě nějaký člověk dokázal položit na kolena. Aby mi dal až tolik zabrat.
Jen jednou... Když jsem stála a nevěděla co dělat. Jak reagovat. Jak se na to dívat.
Se vztyčenou hlavou jsem se na podpatku otočila a co nejdůstojnějším krokem odešla.
Ano, málem jsem párkrát už skončila s rozmazanou řasenkou pod očima. Ale ten pláč byl nakonec od smíchu.
Nikdy nedopustím, abych zklamala sama sebe.

20 minut před plánovaným odchodem
Se zbytkem jsme se rozloučily a šly s M. pro kabáty. Fronty nás však zdržely na docela dlouhou dobu.
Vyšly jsme ven. Ještě rozesmáté. Plné života, v objetí a jasně rozhodnuté pro šťastná rána nehledě na nikoho a na nic. Procházely jsme kolem té budovy. Obrovské dlouhé okenice se hlasitě nocí roztřásly. Do rytmu dunící hlasité hudby...

A pak jsme obešly všechny zastávky kolem. Autobusy odjely už před 10 minutami a další měly jet až za tři čtvrtě hodiny. Tak jsme se s holkama už ve třech rozhodly, že domů dojdeme snad dřív pěšky. :D
"Má někdo z vás pepřák?"
"Ne, mám v paži základy sebeobrany..."

A tak jsme se teda přes půlku Brna fakt vydaly. Po cestě jsme se snažily všemi silami poradit dívce zhruba v našem věku, která se už sotva držela na nohou. Ne vážně, to se nejde bavit i bez alkoholu? Nepiju, ani nekouřím - nicméně si myslím, že není nic špatného na tom si občas trošičku upít u příležitosti. Fajn, ale po tolika akcích, na kterých jsem viděla naprosto nepoužitelné záchody, holky jako poražená prasátka na stolech, stále pozdvihávám obočí nad tím s otázkou, jestli je nutné se až natolik rozhoupat...

Představte si, i přes výborně načasovanou brněnskou MHD, jsme už byly skoro v cíli!


Po půlnoci, začátek 28. 3.
Město bylo tiché. Všude skoro až děsivé ticho. Ale svým způsobem nekonečné, mystické, docela i kouzelné...

Odbočily jsme a už nás dělilo jen pár bloků od domu. V tu chvíli jsme ho uviděly.
Stály jsme přesně uprostřed. Mezi zastávkou, kam právě dojel a mezi zastávkou, na kterou se právě přijet chystal.
Nenávidíte loučení? Tohle bylo jedno z mých nejrychlejších v žvotě. "Čau, dobrou. Bylo to super."
"To doběhneteee! Ahoj!"

A my dvě se rozběhly. Autobus už zastavoval a nás od něj ještě stále dělily desítky metrů do kopce. Otevřel dveře. Čekal a čekal. Naštěstí nás řidič viděl. A tak jsme vpadly do autobusu a plácly sebou na sedadla.
Představa, že bychom to do kopce ještě musely všechno vyjít pěšky...
Rozesmály jsme se a přerývaně oddechovaly. Docela náhlá změna, ke všemu uprostřed noci, když má tělo odpočívat v teple a klidu... :D
Nevadí, shodly jsme se na tom, že jsme si to vyběhaly tak na dva týdny dopředu. :P

Každý je svého štěstí strůjcem

29. března 2013 v 16:19 | Lola-J
Zdravím vás všechny - a jako čerstvá šestnáctka! :-) :P

Počítala jsem s tím, že mé letošní narozeniny budou malinko netradiční. Na poslední chvíli se ale vše změnilo a tak jsem přemýšlela, cože to vlastně na své narozeniny chci...

Chci klid, nenechat si ničím zkazit den nebo se něčím zviklat. Aby i tento den v roce byl podle mých představ - to ovšem neznamenalo, že jsem se rozhodla si něco naplánovat do detailu. To ani náhodou. :-)
Abych jej mohla trávit se skvělými lidmi, abych o nich věděla i na dálku, abych se zasmála a nemusela litovat žádné hodiny. Aby se mi naskytla příležitost si říct, že život stál, stojí a bude stát za to, za každé situace.
Přání jsem měla kupu. Ale řeknu vám, je zbytečné si říkat "Co by bylo, kdyby...". Ne, teď jste tady. Teď, s těmito úžasnými lidmi. Teď je TEĎ. A je jen na vás, jak s tím naložíte.)
Song: Don´t wanna Go Home - Michael mind project (zde)

A věřte mi, že jak to začnete vnímat vy, tak těch pozitiv na povrch vystoupí mnohem více. :)

Jestli s vámi má někdo problém, buď mu ukažte jasně, kdo jste vy, že se nebojíte to jasně a rychle vyřešit, nebo se na to s prominutím vykašlete a udělejte vše podle sebe. Protože některé lidi donutit k normálnímu řešení je někdy ztráta času. Neříkám, že se nemáme snažit, když chceme něco změnit. Ale nejlepší cestou pro každého z nás občas je nestresovat se tím. Prostě vůbec.

Ať si teď říkáte, bůhví jak vám na tom záleží. Kdyby někomu na tom tolik záleželo jako vám, začal by něco dělat sám.

Udělala jsem to už několikrát. A víte co?
Posunulo mě to jen dopředu.

Berte vše s nadhledem, s rezervou - bude se vám snadněji dýchat. .)
A později se spoustu těch věcí začne vracet, s řešením - ve váš prospěch.

Víte, před několika lety jsem nechápala, jak to máma může myslet, když mi říkala, že jí je jedno, co si kdo myslí.
Teď to chápu naprosto dokonale. Je to jedno. Protože nechat se něčím/někým zatlačit není řešením.
Víte totiž, na co jsem přišla? :) Pokud s vámi má někdo problém - ať už ze závisti nebo protože si myslí, že s sebou strhne veškeré okolí a vás totálně vnitřně zruinuje - a vy budete s chutí zářit a neustále pokračovat ve všem, co vás dělá VÁMI, později zmlknou a zachovají se jinak.:))
Kašlete na ně - ne na sebe.

V tom, mi přijde, dělá chybu mnoho holek, od kterých jsem četla jejich dotazy a problémy. Špatně používají výraz "Nechat všechno plavat".
Představte si příklad z tohoto článku:
Dejme tomu, že bych chtěla strávit klidné narozeniny. Nechci si kazit náladu tím, co mě určitou dobu tížilo.
Můžu:
a) zavřít se v pokoji. Nechat vše plavat. = Budu mít klid.
b) vynechat to špatné ze svých myšlenek, udělat si radost, být s lidmi, se kterými mi bude dobře. Nechat plavat to ostatní. = Budu mít klid.

Kde je pointa, je snad cítit. :-)

Takže - v danou chvíli něco takového neřeším. Mám skvělou rodinu, úžasnou třídu, fantastické kamarády, nejlepší čtenáře, spoustu radostí a život plný překvapení. ...A ten jeden malý zádrhel - kapitola je zatím dopsaná. :-)
Užívám si toho, co mám. S časem přijde i konečný výsledek.
Zatím je třeba se soustředit na to, s čím můžeme pohnout. Pro dobro sebe, svých blízkých, přátel a lidí, kteří vám dokáží vykouzlit úsměv na tváři (i na dálku). :)

To bylo takové malé úvodní rozepsaní do mého nového roku života... :-)

Amazing year with amazing people!

3. března 2013 v 20:09 | Lola-J
Za 25 dní zase přivítám nové číslo. Nechce se mi věřit, že mi bude vážně 16... tak rychle to uteklo. Jako by to bylo včera, co jsem chtěla vyzkoušet všechny možné atrakce, usmívala se na babičku, maminka mě vodila za ručičku, táta mě učil jezdit na kole a mým hlavním problémem bylo, že nemůžu najít panenku.

Spoustu se toho za ty roky změnilo. Dnes už mám v hlavě úplně jiné starosti.
V těch letech mě nikdy nenapadlo, že se z mého koníčku stane jeden velký kus mě samotné, že to někam povede, že poznám spoustu zajímavých lidí, splní se mi některé dětské sny. Ale vše má i své stinné stránky... Netušila jsem, jak budu za takových 10 let přemýšlet. Netušila jsem, jaký dokáže svět být. Po pár zradách dětské důvěry k světu začnete velmi rychle procitat.

I přesto, občas je třeba se usmát a udělat správně to, co máte moc změnit nebo začít jinak. Po svém. Nezávisle na druhých. Tak jsem se rozhodla - a vyplatilo se.
Obecně je lepší mít jistotu, že ať se děje cokoliv, jste stále nezávislí. Můžete při jakémkoli pádu znovu svůj život vzít pevně do svých rukou a dokázat něco víc. Nemá cenu se v tom nějak vrtat, litovat se nebo naříkat.
Nikdo za vás přece život nežije!

Jsem strašně ráda za to, jakou mám mámu.
Za lidi, které jsem měla možnost poznat a se kterými se ještě setkám.
Za příležitosti, díky kterým jsou má rána usměvavější.
Za podporu a oporu v lidech kolem.
Za to, jaké mám přátele.
Za vás, kdo čtete.
Za život jako takový.

Radovat se z maličkostí je důležité, abychom si nepřestali vážit věcí, kvůli kterým bychom dříve skákali 3 metry do výšky. Abychom se ve svém životě sami neošidili.

Je čím dál těžší si přehrávat to množství věcí, kvůli kterým mnou teď často "zmítají" pocity euforie..
Strašně moc si vážím toho všeho, co se za poslední rok událo, změnilo, posunulo..

Velký dík patří také čtenářům!! :-)♥ Pro koho bych dělala blog, přispívala na weby, točila videa, dělala fotky..?

A co si přeju ze všeho nejvíc?

Abyste tu byli stále se mnou, zůstali tak úžasnými čtenáři, kteří se mi nebojí napsat, poradit se, zeptat se, napsat mi názor... protože z toho mám obrovskou radost. Krátké i dlouhé vzkazy - všechny mi vykouzlí úsměv na tváři a chuť tvořit je stále větší... a že těch mailů je v poslední době víc a víc. :-))
A... to mi připomnělo jednu věc. Chtěla jsem se o tom zmínit jindy, ale když už jsme u toho: Prosím, z mailu vám vážně neporadím, jestli si máte vzít k černým vlasům světle modrý svetr a bílé džíny. Nechci nikoho urazit, ale s blogerkami vám radíme v poradnách na Krásná.cz. Pokud chcete radu od někoho konkrétního, napište to do dotazu. :)Ale když rychle odpovídám na mailu, vážně mi vrtá hlavou, jak vám teď na takový dotaz odpovědět...
Až když mám více času, sednu si k tomu a pokusím se to s vámi nějak vyřešit... Ale na mailu jsem nezakládala online poradnu...

Nicméně si toho všeho moc vážím. Vašich vzkazů, komentářů, dopisů, které mi posíláte, ochotu se se mnou podělit o své názory nebo problémy. Jsem ráda, že mi důvěřujete - a můžu vás ujistit, že tu jsem a vždycky budu pro vás! :-)

Také bych vás chtěla poprosit, abyste více komentovali články, protože z nich se dozvím, jaký na to máte v danou chvíli názor, co vám proběhne hlavou, jestli se vám něco líbí nebo ne... a celkově to pomůže k tomu, abyste tu viděli obsah, který tu vidět chcete.

Takže na své šestnáctiny bude mým dárkem hlavně to, že tu budete se mnou. :-)

A... co byste řekli soutěži o hodnotné ceny?

Zajímá mě váš názor! :-)
 
 

Reklama


Rubriky