Vlastně NE tak úplně dokonalé přání...

3. května 2013 v 18:09 | Lola-J |  Píšu...

Často když mi hlavou proletí vzpomínky, usměju se, nebo se naopak pohoršeně zahledím do dálky. Pravda ale je, že nic není náhodou, všechno má svůj důvod... Ale to jsou jen okamžiky, zlomky sekund. Přesto to ovlivní vaši budoucnost. Přemýšlím nad ní mnohem víc.


Co ze mě bude, až vyrostu?
Nedávno jsme měli ve škole hodinku povídání o Facebooku. Pochybuji, že tichý uspávací hlas toho pána někdo tak dobře slyšel, aby si odnesl z hodiny alespoň půlku informací. Nicméně v průběhu toho jeho výkladu, kdy mluvil o flow, jsem došla na to, že mám sklony k workoholismu. Ne, nebyla to pro mě novinka.
Ale trochu jsem se nad tím pozastavila.

Mám kolem sebe spoustu lidí, z nichž s mnohými jsem vlastně skoro denně v kontaktu. Každý z těch dospělých - alespoň z nějaké části - mi je takovým malým vzorem, inspirací pro mou budoucí práci. Mám nějaký určitý sen, cíl. Sbírám zkušenosti, snažím se to nacpat do svého života už teď. A jsem za to ráda - a kdybych měla ještě více času, s radostí ho tomu všemu budu dál věnovat.
V životě je také rodina. Kamarádi. Okolí, se kterým máte nějaké společné zájmy. A lidi, se kterými ani nejste přátelé. Prostě se ve vašem životě objeví, udělají tam s prominutím bordel, a pak zase mizí... Smutné. Směšné.

Zdroj: internet

Rozhodla jsem se odstartovat novou, jistější etapu života. Ve které se konečně dokopu ke zdravějšímu a rozvážnějšímu stravování (jde mi především o odpolední hodiny až noc). A vůbec, zbavím se všech problémů v mém životě postupně.

U jedné extrémně zdravé večeře mi hlavou běhaly strategické myšlenky - od těch, které se týkají mé fyzičky, přes vztahy a blog až po studium a budoucí povolání.

Skutečně jsem se zarazila, když jsem si uvědomila, s jakými myšlenkami jsem před nějakou dobou žila. Dokázala jsem se obětovat mnoha nesprávným lidem. Tolik času, tolik energie... Ne všichni to mohli ocenit. Nevadí, teď jsem dostala čas si to všechno uspořádat. Srovnat. A definitivně se rozhodnout.

Zdroj: internet

A vraťme se k mé hlavní otázce. Teď už totíž vím, co mám dělat s tím vším, v čem jsem měla zmatek - v lidech, a tak vůbec... Mezitím jsem však žila v představě, jak se za pár let odstěhuju, budu mít větší prostor, čas a pořádek v životě. Všechno bude super, vystuduji, vklouznu do světa, kde vše záleží na vašem vlastním úsilí, s časem pak budu mít i svou rodinu, spoustu příbuzných, radostí... zkrátka dokonalý, naplněný život!

Pak se mi v hlavě vyrýsoval docela až "děsivý" scénář: strohá žena v černém business kostýmku, s odporným ulízaným blonďatým drdolem na hlavě a brýlemi... takové ženy, která se oddala nějaké její představě o ideálu víc než její šanci prožít reálný život.

Uvědomila jsem si, že ta sladká vidina samoty a její sebejistoty se mi ani trochu nelíbí. Že časem bych mohla přijít o vše, co je mi blízké, promrhat vlastně celý život hnaním se za něčím, co je... nic. To "nic", o kterém si pořád myslím, že ze mě udělá snad nejšťastnějšího člověka na světě. Což si mimochodem myslím stále. (Je těžké takhle mluvit o věcech, které jsou mimořádné, nevšední... a pro mě cenné.)
Ale čeho tím dosáhnu VE SKUTEČNOSTI?

Ne, neříkám, že se chci vzdát svých snů a možností. To ani náhodou. Budu se jedině ve všem víc snažit, zlepšovat, abych si pro to doopravdy došla. Ale až budu vážně dospělá, nechci, aby tyto myšlenky zůstaly jen vzpomínkami na planou polemizaci o životě.

Nechci ve 40 zjistit, že kolem nemám vlastně nikoho. Jen odškrtnuté políčko s nějakým přáním.

Chci po boku mít lidi, se kterými se budeme moct o všechno navzájem dělit. Abych měla to, o čem jsem vždycky snila. Ale i to, bez čeho člověk existovat nemůže. Abych zároveň měla radost ze sebe a svých blízkých. A já se sakra budu snažit, aby to tak bylo.


Kousek z jedné mé školní fotky...

Teď jsem ale naštěstí tady. Je mi sice jen 16, ale nezapřu, že o tom, co jsem tady z části popsala, často přemýšlím. Člověk nechce ztratit jedinou sekundu, minutu, hodinu či den. A proto doufám, že se za pár let vydám správným směrem.
Život je dar. Je dán náhodně a jen někomu.

Je třeba si ho vážit. :)

Jaké je vaše přání, o kterém často přemýšlíte?


 


Anketa

Byl/a jsem tu

Ano-klik)

Komentáře

1 newer-say-never newer-say-never | E-mail | Web | 3. května 2013 v 18:22 | Reagovat

Tak to hodně štěstí v pokračování. :) Já si spoustu věcí taky takhle uvědomím, ale už nemám dostatek pevné vůle, abych je realizovala. :) A moje přání? Odmaturovat, nastoupit na vysokou, po ní pokud možno cestovat a zakotvit někde v nějaké práci, která by mě bavila. Třeba v redakci nějakého časopisu. :)

2 Annie-Anny Annie-Anny | Web | 3. května 2013 v 19:40 | Reagovat

Úplně jsem se do toho začetla!:) Úžasné!:) Mé přání je, dostat se po sedmičce na GML:D

3 Lola-J Lola-J | Web | 5. května 2013 v 13:05 | Reagovat

[1]: Děkuji. :-) Tobě též! Tak to máme podobné... :D))

[2]: To jsem moc ráda! :D Jé, tam chtěla i Míša. Tak to hodně štěstí, Aničko! :-)

4 veronica veronica | Web | 5. května 2013 v 17:23 | Reagovat

Loli, vaši třídní fotku chci vidět celou!!

5 taylorandselena-official taylorandselena-official | E-mail | Web | 6. května 2013 v 8:27 | Reagovat

Článek je super !!! Je tam tolik pravdy....máš na to velký talent, psát takové krásné dlouhé články !!! Až budu věčí, taky bych chtěla něco takového umět !!! To je asi to moje přání !!! :D :-)

6 lady-dariel lady-dariel | Web | 6. května 2013 v 17:17 | Reagovat

jsem ráda že jsem tvuj přesnej opak, mám cíle, mám chuť se zdokonalovat, ale rozhodně jsou pro mě přednější přátele než práce škola.
Každopádně nad tímdle jsem se hodně zamyslela...

7 Adiw Adiw | Web | 6. května 2013 v 19:01 | Reagovat

Pravdivé. Ja možno strácam čas so školou. Myslím si, ako sa mám dobre, ale pritom "starnem" nad učebnicami. Rada by som s tým niečo urobila, ale mne jednoducho záleží na škole. Na vysokú chcem ísť na žurnalistiku. Asi aj ty, však? No začínam váhať. Skoro nikto ti nepovie, že je to dobré zamestnanie. Američania podľa prieskumu dali žurnalistike titul najhoršieho zamestnania. Dnes som sa rozprávala s učiteľkou, ktorá hovorila, že je to zlá práca, zle platená. Ale ja neviem, čo iné chcem robiť. Mňa veľmi bav písať. Všetko. Je jedno, či básne, poviedky alebo články. Píšem už od mala. Vždy som mala najlepšie slohy z triedy. Tak teraz neviem. Neviem vôbec nič. Mám sa sústrediť na písanie a štúdium alebo zabudnúť na "detský sníček" a užívať si mladosti?

Tento článok sa ti podaril a myslím, že nie naposledy ;-)

8 Lola-J Lola-J | Web | 11. května 2013 v 14:48 | Reagovat

[4]: Zveřejňovat ji nebudu, ale pak ti ji ukážu. A já jsem zvědavá na tu vaši! :D :)

[5]: Jéjda, děkuji moc! :-) Moc si toho vážím, jsem ráda. :)

[6]: Jo... citlivé téma. :/

[7]: Ano! I škola... ale je fakt, že člověk musí něco udělat na 100%. Pokud to fakt vyjde, může to být víc než prměrně placená práce.
Je to strašná sázka v životě... šance 50 na 50.
Ale řekla bych, že pravé dětství jsem si užila, teď je čas začít stavět, ať se pak v dospělosti nemusím tolik honit za příležitostmi... i když vím, že toho vždycky tak jako tak bude víc než dost. :/ A je to těžké...

Myslím, že bude lepší se na to teď soustředit víc a nepromrhat čas, když je možné už něco začít dělat...

Děkuji mockrát, já ti přeji hodně štěstí! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.