Chci spát a vidět lidem do hlav.

11. května 2013 v 16:39 | Lola-J |  Píšu...
Provází mě naprosto nepopsatelný pocit. Neznamená ani tak smutek, jako spíše skryté štěstí.


Poslední dobou to nemám zase tak úplně v rukou. Jednou se rozhodnu, že půjdu spát dřív. Ale nakonec se začtu do něčeho takového, jako je zsv, napadne mě kupa dalších otázek a pak jen... "To už je 23:55? Nevadí, do půlnoci mi ještě zbývá 5 minut. Rychle usnu a zítra spánek nějak doženu."

V posledních dnech ale dlouho přemýšlím, i když se snažím prostě vypnout a spát. Za 10 minut se přistihnu, jak jsem zase myšlenkami jinde. V průběhu dne totiž není skoro vůbec čas řešit svůj vlastní, osobní život.
Radši se ani nedívám na hodinky. Přetáhnu si peřinu přes hlavu a pak se přetočím na stranu. Asi po třetí otočce můj mozek konečně uzná za vhodné si dát šlofíka. Paráda!

Uprostřed toho, kdy se mi zdá o tom, jak se mi plní různé sny a čekám na to, co se stane dál, mi zvoní otravný budík. Automaticky mi vystřelí ruka k polštáři a prst budíček naučeným pohybem vypne. Do jedné minuty jsem na nohou. Fakt jo. Dokážu sama sebe totiž uklidnit milou lží, že odpoledne mi nic nezabrání zavřít se v pokoji a usnout.

Co je ale fakt, že se mi občas daří dopřát si spánek ještě před 11. A mám radost z toho, že všechno za ten den můžu stihnout. Že škola jde dobře a nepřekvapí mě. Blogu se můžu věnovat docela pravidelně. A svoje malé "předsevzetí" ohledně stravy odpoledne a večer taky dodržuji. Všechny akce se mi taktéž daří stihnout. A tyhle věci obecně, můžu prohlásit, že mám pod kontrolou. Vlastně, kdybych to vzala všechno kolem a kolem, je asi všechno ideální.

Ale...
Onen pomyslný kámen na srdci tvoří lidské vztahy. Asi to nejtěžší na světě vůbec.

Jsem často rozhozená z toho, jak se někteří lidé tváří jednu chvíli poměrně lhostejně - a v další chvíli zjistíte, že to tak vůbec není. A naopak. Nicméně o tom všichni mlčíte. Jako by to bylo nějaké tabu. Možná je. Nějakým nedopatřením se lidé přestali ptát. Jeden druhému dávat upřímné odpovědi.

Zůstala mi kupa vzpomínek. Vše je jinak. Kdo ví, jestli se chvíle v našem životě někdy zopakují, zlepší... Nebo se vše děje proto, aby v budoucnosti mohlo být líp?

Má všechno svůj důvod?


 


Anketa

Byl/a jsem tu

Ano-klik)

Komentáře

1 lady-dariel lady-dariel | Web | 12. května 2013 v 10:26 | Reagovat

o tom přemýšlení v noci mi povídej, někdy zalezu do postele už v devět stím že usnu krásně, a nakonec se do dvou převaluju a přemýšlím, a každých pět minut jsem myšlenkami jinde, otrava.
A lidské vztahy? Přestávám po včerejšku řešit, někdy je lepší se přetvařovat pak to tví (ne)přátelé nemůžou totiž využít

2 lady-dariel lady-dariel | Web | 12. května 2013 v 10:26 | Reagovat

[1]: jinak fotka krásná, máš užasný usměv :)

3 Lola-J Lola-J | Web | 12. května 2013 v 13:26 | Reagovat

[1]: To v tom s tebou sakra souhlasím... Není třeba tolik všechno řešit. Někdy je lepší prostě vypnout.
A děkujiii. :)

4 taylorandselena-official taylorandselena-official | E-mail | Web | 12. května 2013 v 14:01 | Reagovat

Vypadáš dokonale !!! Jinak moc pěkný článek !!! Píšeš tak realisticky...až je to úplně pravdivé !!! :-) !!! Super . :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.