Březen 2013

"Jé, před minutou ti ještě bylo 15!"

30. března 2013 v 21:30 | Lola-J |  Píšu...

Zdálo se vám někdy, že v noci utíkáte?
Já fakt utíkala. :D Toto je fotka, kde mě můžete vidět o půlnoci a pár sekund po běhu, jaký jsem snad za celý život ještě neabsolvovala. A řeknu vám, utíkat do kopce, slyšet jen klapání bot za tiché noci a zatímco všichni spí, dohánět autobus byl docela záhul.

27. 3.
Po dlouhé době jsme toho měly s holkama dost co probrat, zdrbnout půlku školy a zkrátka si tak nějak vydechnout... Ne, to berte s rezervou. :D Většinou se naše konverzace od vzpomínek stáčely k aktuálním tématům, klasickým teenagerským poznámkám a retardovanému smíchu tuleně plácajícího se do stehen. Udělala jsem pro jednou zase výjimku a po dohadování, kdo dopije kofolu jsme se přesunuly za další částí večerního programu.
Ten jsme si užily po svém, viděly se se spoustou starých známých, vyblbly jsme se, vysypaly ze sebe nekonečné množství informací za předešlé týdny a měsíce.

Taková filtrace je občas fajn. Kolem necítíte žádné napětí, žádnou faleš, jen naslouchající lidi, kvůli kterým máte hned lepší náladu a otázky se začnou řešit rychleji.

Víte, dlouhou dobu jsem nad tím přemýšlela. Ráda bych to teď řekla: nikdy totiž neklesnu natolik, aby mě nějaký člověk dokázal položit na kolena. Aby mi dal až tolik zabrat.
Jen jednou... Když jsem stála a nevěděla co dělat. Jak reagovat. Jak se na to dívat.
Se vztyčenou hlavou jsem se na podpatku otočila a co nejdůstojnějším krokem odešla.
Ano, málem jsem párkrát už skončila s rozmazanou řasenkou pod očima. Ale ten pláč byl nakonec od smíchu.
Nikdy nedopustím, abych zklamala sama sebe.

20 minut před plánovaným odchodem
Se zbytkem jsme se rozloučily a šly s M. pro kabáty. Fronty nás však zdržely na docela dlouhou dobu.
Vyšly jsme ven. Ještě rozesmáté. Plné života, v objetí a jasně rozhodnuté pro šťastná rána nehledě na nikoho a na nic. Procházely jsme kolem té budovy. Obrovské dlouhé okenice se hlasitě nocí roztřásly. Do rytmu dunící hlasité hudby...

A pak jsme obešly všechny zastávky kolem. Autobusy odjely už před 10 minutami a další měly jet až za tři čtvrtě hodiny. Tak jsme se s holkama už ve třech rozhodly, že domů dojdeme snad dřív pěšky. :D
"Má někdo z vás pepřák?"
"Ne, mám v paži základy sebeobrany..."

A tak jsme se teda přes půlku Brna fakt vydaly. Po cestě jsme se snažily všemi silami poradit dívce zhruba v našem věku, která se už sotva držela na nohou. Ne vážně, to se nejde bavit i bez alkoholu? Nepiju, ani nekouřím - nicméně si myslím, že není nic špatného na tom si občas trošičku upít u příležitosti. Fajn, ale po tolika akcích, na kterých jsem viděla naprosto nepoužitelné záchody, holky jako poražená prasátka na stolech, stále pozdvihávám obočí nad tím s otázkou, jestli je nutné se až natolik rozhoupat...

Představte si, i přes výborně načasovanou brněnskou MHD, jsme už byly skoro v cíli!


Po půlnoci, začátek 28. 3.
Město bylo tiché. Všude skoro až děsivé ticho. Ale svým způsobem nekonečné, mystické, docela i kouzelné...

Odbočily jsme a už nás dělilo jen pár bloků od domu. V tu chvíli jsme ho uviděly.
Stály jsme přesně uprostřed. Mezi zastávkou, kam právě dojel a mezi zastávkou, na kterou se právě přijet chystal.
Nenávidíte loučení? Tohle bylo jedno z mých nejrychlejších v žvotě. "Čau, dobrou. Bylo to super."
"To doběhneteee! Ahoj!"

A my dvě se rozběhly. Autobus už zastavoval a nás od něj ještě stále dělily desítky metrů do kopce. Otevřel dveře. Čekal a čekal. Naštěstí nás řidič viděl. A tak jsme vpadly do autobusu a plácly sebou na sedadla.
Představa, že bychom to do kopce ještě musely všechno vyjít pěšky...
Rozesmály jsme se a přerývaně oddechovaly. Docela náhlá změna, ke všemu uprostřed noci, když má tělo odpočívat v teple a klidu... :D
Nevadí, shodly jsme se na tom, že jsme si to vyběhaly tak na dva týdny dopředu. :P

Každý je svého štěstí strůjcem

29. března 2013 v 16:19 | Lola-J |  Píšu...
Zdravím vás všechny - a jako čerstvá šestnáctka! :-) :P

Počítala jsem s tím, že mé letošní narozeniny budou malinko netradiční. Na poslední chvíli se ale vše změnilo a tak jsem přemýšlela, cože to vlastně na své narozeniny chci...

Chci klid, nenechat si ničím zkazit den nebo se něčím zviklat. Aby i tento den v roce byl podle mých představ - to ovšem neznamenalo, že jsem se rozhodla si něco naplánovat do detailu. To ani náhodou. :-)
Abych jej mohla trávit se skvělými lidmi, abych o nich věděla i na dálku, abych se zasmála a nemusela litovat žádné hodiny. Aby se mi naskytla příležitost si říct, že život stál, stojí a bude stát za to, za každé situace.
Přání jsem měla kupu. Ale řeknu vám, je zbytečné si říkat "Co by bylo, kdyby...". Ne, teď jste tady. Teď, s těmito úžasnými lidmi. Teď je TEĎ. A je jen na vás, jak s tím naložíte.)
Song: Don´t wanna Go Home - Michael mind project (zde)

A věřte mi, že jak to začnete vnímat vy, tak těch pozitiv na povrch vystoupí mnohem více. :)

Jestli s vámi má někdo problém, buď mu ukažte jasně, kdo jste vy, že se nebojíte to jasně a rychle vyřešit, nebo se na to s prominutím vykašlete a udělejte vše podle sebe. Protože některé lidi donutit k normálnímu řešení je někdy ztráta času. Neříkám, že se nemáme snažit, když chceme něco změnit. Ale nejlepší cestou pro každého z nás občas je nestresovat se tím. Prostě vůbec.

Ať si teď říkáte, bůhví jak vám na tom záleží. Kdyby někomu na tom tolik záleželo jako vám, začal by něco dělat sám.

Udělala jsem to už několikrát. A víte co?
Posunulo mě to jen dopředu.

Berte vše s nadhledem, s rezervou - bude se vám snadněji dýchat. .)
A později se spoustu těch věcí začne vracet, s řešením - ve váš prospěch.

Víte, před několika lety jsem nechápala, jak to máma může myslet, když mi říkala, že jí je jedno, co si kdo myslí.
Teď to chápu naprosto dokonale. Je to jedno. Protože nechat se něčím/někým zatlačit není řešením.
Víte totiž, na co jsem přišla? :) Pokud s vámi má někdo problém - ať už ze závisti nebo protože si myslí, že s sebou strhne veškeré okolí a vás totálně vnitřně zruinuje - a vy budete s chutí zářit a neustále pokračovat ve všem, co vás dělá VÁMI, později zmlknou a zachovají se jinak.:))
Kašlete na ně - ne na sebe.

V tom, mi přijde, dělá chybu mnoho holek, od kterých jsem četla jejich dotazy a problémy. Špatně používají výraz "Nechat všechno plavat".
Představte si příklad z tohoto článku:
Dejme tomu, že bych chtěla strávit klidné narozeniny. Nechci si kazit náladu tím, co mě určitou dobu tížilo.
Můžu:
a) zavřít se v pokoji. Nechat vše plavat. = Budu mít klid.
b) vynechat to špatné ze svých myšlenek, udělat si radost, být s lidmi, se kterými mi bude dobře. Nechat plavat to ostatní. = Budu mít klid.

Kde je pointa, je snad cítit. :-)

Takže - v danou chvíli něco takového neřeším. Mám skvělou rodinu, úžasnou třídu, fantastické kamarády, nejlepší čtenáře, spoustu radostí a život plný překvapení. ...A ten jeden malý zádrhel - kapitola je zatím dopsaná. :-)
Užívám si toho, co mám. S časem přijde i konečný výsledek.
Zatím je třeba se soustředit na to, s čím můžeme pohnout. Pro dobro sebe, svých blízkých, přátel a lidí, kteří vám dokáží vykouzlit úsměv na tváři (i na dálku). :)

To bylo takové malé úvodní rozepsaní do mého nového roku života... :-)

Kosmetika: Bioderma - NOVINKY pro teenagery!

23. března 2013 v 18:49 | Lola-J |  Kosmetika
Svátek zase budou mít ti, kteří mají problém s mladistvou pletí. Kosmetika se však stále vyvíjí kupředu a francouzská značka Bioderma opět rozšířila svou kosmetickou rodinu o nové výrobky. A ne jen tak ledajaké. :)
Krémů pro péči o pleť je celá řada. Ale často potřebujeme mít po ruce něco, co by nám hned dokázalo pomoci. Splnit očekávání. A přání.
Přání zakrýt nedokonalosti a rychle je při tom odstranit. Je to vůbec možné?

Pleť je dennodenně v napětí. Musí odolávat změnám počasí, odličování, make-upu, vyžaduje větší péči. A někteří jednoduše nestíhají o pleť pečovat správně.
Jistě to znáš: nanášíš make-up, pod kterým se mohou vytvořit nové póry. Pleť nedýchá. Ale na druhou stranu bez make-upu bude vše viditelné. Kde je kompromis?

Možná se to snažíš večer vykompenzovat důkladným očičtěním pleti a nějakým tím krémem na akné. Ale ani toto není jistá cesta k řešení.
Bioderma se tedy rozhodla zatím splnit jedno z dalších přání; krýt a léčit zároveň, přes den! :)

SÉBIUM AI KOREKTOR

Pokožku dlouhodobě hydratuje díky obsahu glycerinu a xylitolu.
Díky patentu Fluidactiv® zabraňuje tvorbě vyrážek a uhrů.
Zamezuje vzniku zánětlivých lézí - Glukonát zinku, soforolipidy, inflamin, enoxolon.
Překrývá nedokonalosti a zmatňuje pleť - Kremičitanový pudr, Oxid železitý, Dioxid titanu.
Jedná se o nové praktické balení: zelený kompakt (na překrytí začervenání) + krém 30ml ( přirozeně hnědý odstín na dotónování pleti).
Cena 449,-Kč

Jsem na něj velice zvědavá. :-) Myslím, že v kabelce každé z nás nebude chybět! Jakmile jej vyzkouším, hned o něm napíšu.

Tím ale dávka novinek nekončí. Pro všechny utrápené teenagery, kteří už nevědí, po čem přesně sáhnout, je tu řešení na celkový problém s akné a mastnou pletí...

SÉBIUM GLOBAL
Produkt, který působí přímo na kvalitu a složení kožního mazu a upravuje ho k mazu zdravé pokožky.
Působí na všechny příčiny vzniku akné (unikátní spojení patentu Fluidactiv® a Bakuchiol).
Upravuje kvalitu kožního mazu a zabraňuje zhušťování.
Pokožku rozjasní a vyhladí.
Působí protizánětlivě a antibakteriálně díky obsahu glukonátu zinku a enoxolonu.
Příjemná textura.

Cena 439,-Kč

Tato novinka bude zasahovat nejen do kořene problému s akné. Bude pleť chránit a správně vyživovat, aby co nejvíce předcházela vzniku nových problémů s akné.

Myslím, že šťastnější zprávy, za dnešní rubriku Kosmetika, být už snad ani nemohly!
Jsem na oba produkty moc zvědavá, takže se je budu snažit opravdu co nejdříve vyzkoušet. A napsat o tom, jak obstály - na blog. :-)

Co na novinky říkáte vy?

TM: 02)

20. března 2013 v 7:50 | Lola-J |  Teen´s moments.


Photo: Lola-J
Text: tumblr.

Amazing year with amazing people!

3. března 2013 v 20:09 | Lola-J |  Píšu...
Za 25 dní zase přivítám nové číslo. Nechce se mi věřit, že mi bude vážně 16... tak rychle to uteklo. Jako by to bylo včera, co jsem chtěla vyzkoušet všechny možné atrakce, usmívala se na babičku, maminka mě vodila za ručičku, táta mě učil jezdit na kole a mým hlavním problémem bylo, že nemůžu najít panenku.

Spoustu se toho za ty roky změnilo. Dnes už mám v hlavě úplně jiné starosti.
V těch letech mě nikdy nenapadlo, že se z mého koníčku stane jeden velký kus mě samotné, že to někam povede, že poznám spoustu zajímavých lidí, splní se mi některé dětské sny. Ale vše má i své stinné stránky... Netušila jsem, jak budu za takových 10 let přemýšlet. Netušila jsem, jaký dokáže svět být. Po pár zradách dětské důvěry k světu začnete velmi rychle procitat.

I přesto, občas je třeba se usmát a udělat správně to, co máte moc změnit nebo začít jinak. Po svém. Nezávisle na druhých. Tak jsem se rozhodla - a vyplatilo se.
Obecně je lepší mít jistotu, že ať se děje cokoliv, jste stále nezávislí. Můžete při jakémkoli pádu znovu svůj život vzít pevně do svých rukou a dokázat něco víc. Nemá cenu se v tom nějak vrtat, litovat se nebo naříkat.
Nikdo za vás přece život nežije!

Jsem strašně ráda za to, jakou mám mámu.
Za lidi, které jsem měla možnost poznat a se kterými se ještě setkám.
Za příležitosti, díky kterým jsou má rána usměvavější.
Za podporu a oporu v lidech kolem.
Za to, jaké mám přátele.
Za vás, kdo čtete.
Za život jako takový.

Radovat se z maličkostí je důležité, abychom si nepřestali vážit věcí, kvůli kterým bychom dříve skákali 3 metry do výšky. Abychom se ve svém životě sami neošidili.

Je čím dál těžší si přehrávat to množství věcí, kvůli kterým mnou teď často "zmítají" pocity euforie..
Strašně moc si vážím toho všeho, co se za poslední rok událo, změnilo, posunulo..

Velký dík patří také čtenářům!! :-)♥ Pro koho bych dělala blog, přispívala na weby, točila videa, dělala fotky..?

A co si přeju ze všeho nejvíc?

Abyste tu byli stále se mnou, zůstali tak úžasnými čtenáři, kteří se mi nebojí napsat, poradit se, zeptat se, napsat mi názor... protože z toho mám obrovskou radost. Krátké i dlouhé vzkazy - všechny mi vykouzlí úsměv na tváři a chuť tvořit je stále větší... a že těch mailů je v poslední době víc a víc. :-))
A... to mi připomnělo jednu věc. Chtěla jsem se o tom zmínit jindy, ale když už jsme u toho: Prosím, z mailu vám vážně neporadím, jestli si máte vzít k černým vlasům světle modrý svetr a bílé džíny. Nechci nikoho urazit, ale s blogerkami vám radíme v poradnách na Krásná.cz. Pokud chcete radu od někoho konkrétního, napište to do dotazu. :)Ale když rychle odpovídám na mailu, vážně mi vrtá hlavou, jak vám teď na takový dotaz odpovědět...
Až když mám více času, sednu si k tomu a pokusím se to s vámi nějak vyřešit... Ale na mailu jsem nezakládala online poradnu...

Nicméně si toho všeho moc vážím. Vašich vzkazů, komentářů, dopisů, které mi posíláte, ochotu se se mnou podělit o své názory nebo problémy. Jsem ráda, že mi důvěřujete - a můžu vás ujistit, že tu jsem a vždycky budu pro vás! :-)

Také bych vás chtěla poprosit, abyste více komentovali články, protože z nich se dozvím, jaký na to máte v danou chvíli názor, co vám proběhne hlavou, jestli se vám něco líbí nebo ne... a celkově to pomůže k tomu, abyste tu viděli obsah, který tu vidět chcete.

Takže na své šestnáctiny bude mým dárkem hlavně to, že tu budete se mnou. :-)

A... co byste řekli soutěži o hodnotné ceny?

Zajímá mě váš názor! :-)