Německá perlička)

16. listopadu 2011 v 20:04 | Lola-J (L.J) :)) |  Píšu...
16.11. historické datum- den, kdy pociťuji důsledky hodin německého jazyka.

Všechno to začalo obyčejným zapomenutím sešitu. Oberführer, nebo-li uč. němčiny, mě oskenovala svým pohledem a prominula mi to.
Stalo se to ale i po druhé... měla jsem poctivě napsaný úkol v sešitě - problém byl ale v tom, že byl opět doma...
No a dnes... zazvonil zvonek. Zběsile utíkám z jednoho konce školy do druhého, abych odcestovala na hodinu němčiny. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem si už předtím dvakrát zapomněla sešit. Věděla jsem, že jsem si v pondělí sešit přinesla, takže stoprocentě musel být tady. Vyhrabala jsem ze skříňky sešit, který byl nadepsaný nějakým slovem... Začínalo to na D. Sešit byl naprosto stejný, jako ten, co je do němčiny. Popadla jsem učebnici, pracovní sešit a další nezbytné věci a nakráčela do třídy německého jazyka.
Pozdravili jsme se s naší učitelkou a já hned hrdě pronesla "Mám už ten sešit!" "Výborně, za chvíli se pustíme do zkoušení. Teď si to ještě zopakuj," kývla učitelka.
Posadila jsem se. Otevřela sešit. Zápisy mi nebyly povědomé... zavřela jsem sešit. Na štítku nebylo slovo Deutsch... bylo tam velkým písmem DĚJEPIS. Sevřel se mi žaludek. Mám se smát? Mám brečet?
Zděšeně jsem se otočila na svou "kosmickou sestru". "To není on..." "Lolo! To snad nemyslíš vážně!!!!" vykřikla fakt chytře Danča.
"Co se děje, děvčata?" vyzvídala hned učitelka.
"Ehm... Moc se mi chce na záchod, paní učitelko!" vyhrkla jsem v záchvatu paniky. Oberführer nadzvedla své obočí: "Proč teď?! Na co byla přestávka?!"
Vymluvila jsem se na to, co byla vlastně pravda: celou přestávku jsme řešily s Dančou ples. Nemohla jsem po mém - pravda, neuváženém - tvrzení, že tady mám sešit říct, že ho nemám...!
Učitelka mě už vážně nechápavým pohledem opět oskenovala a pustila mě. V rychlosti jsem popadla klíče od skříňky a vklouzla do vedlejší třídy (kde byla ruština) a hledala jsem sešit ve skříňce. Někde tady musí být... Nebyl. Nenapadalo mě, kde by ještě mohl být. Vrátila jsem se do třídy (odkud jsem právě chtěla zmizet a nikdy se tam už neobjevit) a dosedla na židli. Učitelka mi připomenula zkoušení ze sešitu. Chtěla jsem to co nejvíc oddálit a vymluvila jsem se na ověřování slov z předchozího cvičení. Nevzdávala jsem se. Mezitím jsem zvažovala, kde by sešit mohl být... konečně se mi rozsvítilo. Už jsem věděla na 99,9%, kde je:
Říct, že chci jít znovu na záchod, by už bylo trošku podezřelý - ne v případě, kdybych měla střevní po... ehm no nic. :D Takže...
pokus č.1: Danča: "Paní učitelko, neměla bych dojít pro třídnici? Nějak se tu ... NEOBJEVUJE," zkusila to přehnaně dramatickým tónem. "Oni ji donesou," zpražila mé plány učitelka.
Opět jsem tedy Danču pobídla...
pokus č.2: Danča: "Pí.uč., mohla bych na záchod? O přestávce jsem to fakt nestihla..." jo, hrozně nenápadný, ale co bychom to měly za učitelku, kdyby nás chudáčky nepustila ani na záchod. Bylo však jasně vidět, jak začíná naše učitelka nervózně těkat očima... a brzy z nás asi dostane tiky.
Pořád jsem to prodlužovala... a pak se vrátila Danča. Usilovně jsem doufala v to, že ho našla tam, kde jsem si myslela, že je. Danča však přišla s prázdnýma rukama a... smála se. (Co si musela pomyslet učitelka - když se někdo vrací ze záchoda a směje se.) Ne... to ne... někde ho musí mít! Pak se Danča soukala mezi lavicemi, zakopla a ve stejnou chvíli si zajela rukou pod svetr za zády. Začala se potrhle smát, práskla mi sešitem o stůl a vyklopýtala na své místo. Neustále se ještě dusila smíchy (a zřejmě potřebovala poplácat), ale já se právě rozplývala štěstím. Celá jsem zrosolovatěla a objala jsem Danču. Učitelka si ničeho nevšimla do doby, než jsem ji objala (opět, co si musela asi myslet? Něco ve smyslu: "To ji objímá proto, že se šťastně vrátila ze záchodů?!" ?! ) :D.
Samým štěstím jsem si zopakovala to, z čeho jsem měla být zkoušená (vtipný by teď bylo, kdyby zazvonilo a celý tenhle stres by byl k ničemu :D, ale Oberführer mě vyzkoušela a dala mi jedničku. Někdy si říkám, že je na světě více štěstí, než rozumu). ;D
Jo a třídnice se do konce hodiny stejně neobjevila. :D
Lola-J
 


Anketa

Byl/a jsem tu

Ano-klik)

Komentáře

1 Lucija Lucija | 18. listopadu 2011 v 15:21 | Reagovat
2 Tereza :D Tereza :D | Web | 19. listopadu 2011 v 18:06 | Reagovat

Ahoj. Dala bys mi prosím ozdobu ? :)) Stačí 2× kliknout na tlačítko DAROVAT OZDOBU TOMUTO PŘÁNÍ, nic víc. Je to pod tím stromečkem v rámečku. Moc bys mi tím pomohla. http://vanocni.datart.cz/tereza-hejtmankova-si-preje-digitalni-zrcadlovka-nikon/
Děkuji :).
PS: Pokud potřebuješ, taky ti někde dám hlas ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.