Květen 2011

Setkání se sestrou po třech letech...

18. května 2011 v 19:29 | Lola-J (L.J) :)) |  Píšu...
Opět vás zdravím, mládeži! :D :)
Moje sestra je sice nevlastní, ale pořád sestra. Odjela studovat do Prahy, nyní je v Dublinu a příští rok se bude vdávat. Pracuje u nějaké firmy a má se dobře. Až na jednu věc.
Nás má tady - v ČR. Sice zůstáváme v kontaktu, málokdy si napíšeme, ale to není nic moc. Nedávno nám zavolala a mluvily jsme spolu. Nakonec po dlouhém povídání obsahující poučrné rady do života :D navrhla skvělou možnost.
Abych k ní přiletěla do Dublinu!
Skvěle!
Mělo to ale malý háček. Co naši? Teoreticky by měli být pro, protože:
a) Neviděla jsem svou sestru pekelně dlouho
b) Pár dní v Dublinu může prospět mému jazykovému rozvoji
c) Vždyť se ve škole snažím, makám jako šroubek! Zasloužím si to...
Uvítací výbor - náš tatík - mi samozřejmě moje logické body znehodnotil. To musí na všem hledat chyby?
Jak se říká Ráno moudřejší večera, a tak se to osvědčilo. Nechala jsem tátu, aby si to promyslel. Máma byla pro, a proto si o tom s tátou ještě promluvila. Výsledek? :)
Táta názor nezměnil. Myslí si, že by ségra měla přijet sem. Fakt super.
Odpoledne jsme se ségrou přes telefon taťku nakonec ukecaly a to znamená, že o prázdninách pojedu s její dospělou kamarádkou, která bydlí poblíž (matně si ji pamatuju - když jsme u ní byly na zahradě se ségrou). O prázdninách! Jupí!
Večer jsem nad tím však přemýšlela a došla jsem k závěru, že to do letních prázdnin nevydržím.
Budu muset.
Ha, ale dnešní den Beranům očividně přál. Sestra znovu volala a oznámila
ÚŽASNOU (ÚŽASNOU!) novinku. Přijede sem v sobotu. Jsem v ráji! :) Teda nejsem, ale jsem...bože a je to zase tu. Začínám se rozepisovat o nesmyslech. Duševní ráj!...Duševní? ...Tak ne, to zní taky blbě. Nic, zapomeňte na to... prostě tím chci vyjádřit, že jsem NADŠENÁ.
Není to však jediná věc, která mě nadchla. Stalo se i něco, co jsem nečekala... ale to je mé tajemství, které zůstane jen mezi mnou a... deníkem? :D
Dobře, už bych mohla přestat psát o tom, jak jsem ŠÍLENĚ NADŠENÁ... mohla bych psát něco i na zamyšlení...
Jediné, co mě teď právě napadlo je, že empatie je opravdu moc zajímavá.
Prostě si tak promítám události za poslední dva dny a spoustu věcí se snažím chápat...včetně učitelů. Proč se vždycky tak falešně usmívají? Proč mi nedají více prostoru pro mé myšlenky (mám na mysli sloh)...spoustu věcí je hrozně zamotaných, nepochopitelných....
Podle mě může empatie hraničit s telepatií... že bych to zkoumala?...
Jinak v blízké době ČEKEJTE:
Dva rozhovory.
LOLA-J

Weekend podle řádu teenagerky)) (!)

9. května 2011 v 19:40 | Lola-J (L.J) :)) |  Píšu...
Zdravím všechnu mládež, která si dá práci tohle číst... zdravím i ty, co na to nemají nervy (nedivím se... moje psaní bývá zdlouhavé a někdy bohužel nutí přemýšlet. Beru v potaz, že my teenageři máme hlavu k prasknutí, ale nemohu nic dělat. Musím se zkrátka vypsat... :) )
(NÁHODNĚ VYBRANÝ SONG Z INTERNETU...)
Ano, píši o sobě. O svém víkendu, který pro mne začal posledním pátečním zvoněním, které pro mě bylo posvátným znamením - ...znamením jídla :D Ne, opravdu se poslední dobou přejídám. Ale netloustnu a už vůbec ne hubnu. Hubnout ani nepotřebuji. Vlastně ani nemám tasemnici nebo tak něco, jsem naprosto v pořádku, ale mám to holt po mámě.
A tak jsem se v naší ohromně "stylové" jídelně školy nadlábla a letěla jsem se svou spolužačkou Dančou ze školy. Pryč z toho ústavu, kde kupodivu dávám tento rok obzvlášť velký a dokonce dobrovolný (!!!) pozor. Ne že bych někdy byla lajdák, to opravdu ne, ale většinou jsem vnímala školu jako nějakou povinnost... nyní se však nestačím divit, když se přistihnu ja vzrušeně rozšiřuji zorničky nad učebnicí. S takovým zápalem bych asi neměla přestat. :) Možná se to bude hodit... určitě. Nebo ne? Ne, to je nesmysl, proč by se mi to nemělo NEhodit?...
Přiletěla jsem domů s vyplazeným jazykem a pustila se do té velice záživné zábavy - přípravy do školy. Během pár minut jsem byla se vším hotová. Na písemky jsem se rozhodla pořádně naučit až v sobotu. V kostech jsem cítila, že sobota po mně nebude volat abych uklidila nebo se pouštěla do jakékoliv jiné fyzické zátěže. Můj odhad byl správný.
Ale vrátím se k pátku - šla jsem se svou kamarádkou - spřízněnou brunetní duší - do nákupního centra a tam jsme vybíraly dárky pro naši bývalou spolužačku, která nás pozvala na oslavu.
V sobotu ráno odjel zbytek mé rodiny (kromě mě) na chatu. Předělávají terasu či co. Tak jsem doma zůstala sama. Nechtěla jsem s nimi jet. Když jsem znovu usnula kolem sedmé, probudila jsem se o půl desáté. Dovalila jsem se do kuchyně a - JÍDLEM - jsem oficiálně pro sebe zahájila sobotu. Na počítači v pokoji jsem si na plné pecky pustila své oblíbené CD. Lehla jsem na postel, popadla učení...četla si... Ubíhalo to dopoledne opravdu pomalu. Udělala jsem si jednoduchý oběd skládající se ze špaget a připraveného masa. Nijak jsem se nezalamovala s krájením zeleniny. Nalila jsem si rajčatový džus a s blaženým výrazem ve tváři jsem jedla a pozorovala modré nebe... o kousek níž zdravou zeleň trávy.
Uvědomila jsem si, že si potřebuji ještě něco dokoupit a tak jsem šla ven. Potkala jsem jednu ze svých bývalých spolužaček a tak jsme nakoupily spolu. Protáhle se to na dvě hodiny, přestože obchod máme hned za rohem a nakoupeno jsme měly rychle. Povídaly jsme si a probraly celý svět od shora dolů.
A tak se den vlekl. Doma jsem kromě čtení relaxovala s pohledem upřeným na ten klid, který mi poskytovalo otevřené okno. Kromě mé ztlumené hudby a doplňovaného zpěvu ptáků jsem neslyšela nic. Konečně zapadalo slunce. K mému překvapení jsem vstala a energicky jsem se vydala pro vysavač. Povysávala jsem byt a utřela prach. Nevím proč...bylo to spontánní rozhodnutí. V pokoji jsem perfektně uklidila, takže se rázem objevilo ještě více místa. Našla jsem staré účtenky se staršími sešity poházenými vedle tašek. A přišla na řadu má večeře - krupičná kaše posypaná kakaem (!!!) Sto let jsem tuhle "mňamku" neměla. Náhodou to bylo fajn... Venku už byla tma a já si pustila nějaký film. V deset jsem zamířila do postele a četla si. Takže se můj život skládá z knih...papírů...dřeva... :D
Usnula jsem a ráno jsem z postele vyskočila jako kdybych vlastnila super motor... No :D Koneckonců jsem v neděli šla do divadla. Celá neděle probíhala v tak nudném ( a pro mě přesto tak naplněném) duchu, že to ani nestojí za to psaní... Dobře, skládal se ze čtení, válení se, jezení... a konečně - připravování se na odchod. Danča totiž měla ten den pár tanečních vystoupení a její rodiče mě pozvali. Zkusila jsem nový, docela zajímavý účes. Vypadal dobře, špatná zpráva byla, že už nebylo tužidlo na vlasy funkční, takže jsem to nějak šikovně a nenápadně zasponkovala...jelikož nemám za potřebí běhat v šatech a deseti centimetrových podpatcích s nedodělaným účesem do obchodu. Vzala jsem si s sebou fotoaparát a ve čtyři hodiny odpoledne jsem jela s Dančinými rodiči a její kamarádkou do divadla. S její kamarádkou jsme se během cesty na tolik rozpovídaly, že jsme nemohly přestat. Pochválila mi můj účes, což mě potěšilo. Nakonec to tužidlo ani nebylo třeba. Vlnité blond vlasy jsem ze spodu zasponkovala černými sponkami... s černými šaty i lodičkami to vypadalo celkem normálně.
Danča byla skvělá. Skvěle tančila (lidové tance a valčík). Udělaly jsme ještě několik fotek po představení. Celé rozjařené jsme se nasáčkovaly do auta a jely domů.
Domů jsem přišla ve chvíli, kdy se rodinka doma vybalovala. No, krásný víkend. Kdyby jich tak bylo víc.
Večer jsem však svůj rituál nezahnala, ale podstivě dodržela. Šálek něčeho teplého a duševní prázdniny. Dočtením zbývajících stránek v knížce jsem oficiálně zakončila víkend. Oficiálně pro mě.
No jo, to jsem já... pevný a při tom volný, pro někoho až příliš nepochopitelný řád, který s chutí dodržuji.
Tak zatím, mládeži! ;) :))

(pro ty odvážlivce, kteří jste tohle četli - je to něco jako malý trénenink nebo procvičování... slov, výrazů a všelijaké další "havěti"...))
LOLA-J

Rozhovor s Teru-chan

5. května 2011 v 20:29 | Lola-J (L.J) :)) |  Blogeři
ZDRAVÍM všechny čtenáře a návštěvníky! :)
Teď je tu rozhovor s blogerkou, která má ráda anime, fantasy...
Přečtěte si i názory trochu z jiného soudku... :)
______________________________________________________________________________________________________
1) Adresa tvého blogu (www.deidara-neni-hermafrodit.blog.cz) je originální a trochu neobvyklá... co tě vedlo k založení tohoto blogu?

Tak blog je moje hobby. Můžu tam napsat co se mi zrovna stalo nebo říct veřejně svůj názor. Nejvíce mě těší když mě mí návštěvníci podporují. Blogování bych se vzdala jen kdyby ...... ne! Blogování se nevzdám .. možná časem

2) Toto je tvůj první blog?... Pokud ne, na co byly zaměřené předchozí?

Tohle rozhodně není můj první blog. Bloguju už kolem 5-ti let. První blog byl zaměřený na The sims které u mě doteď má místo v srdíčku. A pak mě chytlo holčičí období a založila jsem takzvaný BlOgÍsEQ s pixelkama a podobně (brr :D) A nakonec jsem zase skončila u The sims. Když mě chytlo anime tak téma nového blogu bylo jasné

3) Píšeš, že tě zajímá fantasy - konkrétně?...

Miluju draky :) A nečtu nic jiného než fantasy a detektivky (nejlépe vše dohromady).. A jsem děsně ujetá na upíri a na všechna noční stvoření.

4) Co pro tebe představuje pojem NADPŘIROZENO?

Když se řekne nadpřirozeno představím si asi ufo. Podle mě ve vesmíru přece jen něco je. Nemusí to být ufo ale nějáký život určitě. Lidé co mohou žít v jiných životních podmínkách. Nebo prostě někdo/něco co nás sleduje a kontroluje každý náš krok. Možná nejsme nic jiného než figurky v nějáké hře.

5) Jsi pověrčivý typ člověka?

Jsem děsně pověrčivá Na pátek 13. bych nejradši zlezla pod postel, zabednila dveře a nechala smůlu za prahem. Ale nějáké pověry se mi zdají trochu absurdní. Ale .. co když je to pravda?

6) Podporuješ názor na "osudný rok 2012"?

Podle mě se něco stane. Májové byli uznávaní fyzici .... něco velkého se stane. Konec světa to možná nebude ale něco se stane. Třeba obrovská povodeň ... ale konec světa to nebude.

7) Máš nějaké vlastní zkušenosti s nadpřirozenem? Pokud ano, jaké?

Jednou když sjem byla sama doma zničeho nic se mi zapla televize. Byla jsem z toho děsně na prášky a vypojila televizi radši ze zásuvky a zapla všechny světla.

8) Řídí se člověk jako ty nějakým mottem?

Řídit se motem? Podle mě mota jako "snaha se cení" jsou moc ohraný. Pokud chceš něčeho dosáhnout tak se musíš kur*a snažit!

9) Co je tvým snem nebo cílem?

Chtěla bych být v něčem výjmečná. Najít něco co mě baví a čím bych potěšila ostatní. Stát se uznávanou spisovatelkou třeba :)

10) Vzkaz pro čtenáře?...

Možná se vám jevím jako uplnej magor (což já jsem) ale budu ráda když navštívíte můj blog a pochopíte mou lásku k fantasy a anime. Vsadím se že i vás to může zaujmout.
_________________________________________________________________________________________
Přeji štěstí v plánech a děkuji za rozhovor. :)

Přemýšlet/nepřemýšlet...:)

1. května 2011 v 21:39 | Lola-J (L.J) :)) |  Píšu...
Zdravím - mládeži! :D :))
Omlouvám se, že jsem tu nebyla, ale opět jsme jeli na chatu... ale pochopitelně jsme odjeli - a tak MĚ TU MÁTE! :D))
Bylo to tam fajn. Ve čtvrtek jsem byla přesvědčená, že jsem na pokraji svých sil a opravdu už nemám žádnou sílu, ale opak je pravdou. Na chatě se hodila velká pracovní síla (já), a tak, jelikož bylo co dělat, jsem se zapojila do té ohromně "vzrušující" rodinné práce, u které jsem se náramně "bavila". Ale o odhazování hlíny nejde. Jde o můj samotný přístup. Zjistila jsem, že síla se neukrývá ve svalech, nýbrž v mozku. Pokud bych se vnitřně nepřimněla k tomu, abych si dokázala, že místo ruk opravdu nemám párátka, nenašla bych v sobě sílu pracovat. Řekla jsem si, že dokážu všechno a do konce dne bylo vše hotové. Šla jsem spát s nesmírně vysokou stupnicí štěstí na duši. Opravdu mi bylo hej a tak jsem se ničemu nebránila a šla spát celkem brzy.
V sobotu jsem ale trochu zlenivěla a měla jsem časté a dlouhé pauzy, takže jsem toho moc nestihla. Musím uznat, že na chatě je vždycky co dělat. :D Před tím, než se začalo stmívat, jsme vyrazili k rybníku, kam si zajdeme občas na něco malého. Tentokrát jsme se i trochu prošli. Na druhé straně rybníku probíhala menší hostina k pálení čarodějnic. Hned jsem se ale nepřipojila. Nechala jsem zbytek rodiny, ať si zajdou, a sama jsem si na chvíli sedla k rybníku na lavičku. Byl celkem klid, až na opodál řvoucí hudbu z reproduktorů. Byla však tlumená.
Slunce začalo zapadat a vítr tvořil malé vlnky na hladině. Dívala jsem se na to. Výjimečně se mi podařilo nad ničím nepřemýšlet. Jenom jsem se dívala...a dívala. Zvláštní bylo, že mi nic nechybělo. Možná, že tohle místo je ideální pro nějaké hloubavé dumání, ale mně se opravdu podařilo poprvé přes den vypnout! Obrovský pokrok.
Hned jak jsem vstala, vydala jsem se za civilizací a začala jsem zase přemýšlet nad vším možným. Co se děje kolem,...
Vydali jsme se zpátky k chatě.
Další den - dnes - se nedělo nic moc zajímavého. Četla jsem si knížku, na střídačku jsem se připravovala do školy... a jsem zde.
Víte co jsem zjistila? Že už v pátek jsem kolem třetí odpoledne měla přes 70 návštěv. Včera to bylo 110 lidí. A kvůli čemu?
Kvůli článku o Princezně Dianě.
No a teď se mi nějak klíží oči. Radši půjdu spát. Ne, neporuším svůj "rituál" a přečtu si knížku :) PAK půjdu spát... No, mládeži, mějte se dobře a děkuji těm dobrým dušičkám, co si tento úmorný zápisek z mého života přečetly.

LOLA-J